Žije tam od roku 2013, kdy se s manažerem jednoho z hotelů vzali. „Máme prstýnky, ale ty jsou stříbrné, protože muslimové nenosí zlaté, které používají jenom křesťané,“ pochlubila se na začátku setkání s dvacítkou většinou středoškolských studentů, ale i za přítomnosti několika starších občanů, kteří si nechtěli nechat ujít zajímavé setkání. „Naši byli na svatbě. Já jsem se jich neptala, jestli mohu jet, ale prostě jsem jela.“

Starosti se psem

K islámu nekonvertovala a podle jejích slov hned na začátku vztahu tehdy budoucímu manželovi řekla: „Jestli to tobě nevyhovuje, je mi líto...“ Po třech měsících si z domova do Egypta přivezla svého psa, fenu argentinské dogy. „Na svatbu jsem jela s tím, že jestli to nebude v pořádku, tak mám zpáteční letenku. Tři měsíce byly super, pak jsem na týden odletěla domů, vzala jsem psa, nikoho jsem se neptala a letěla zpět. Na letišti mi ji Egypťané dovezli, přijel mi normálně s kufry na běžícím pásu… Během pěti minut bylo letiště prázdné, jak se tam bojí psů. On nikdy v životě psa nepohladil, až teď, já jsem mu řekla, pokud pes se mnou nemůže, tak za ním nepřijedu, takže to schválil, ale nakonec to dopadlo dobře,“ říká spokojeně o svých miláčcích Sandra.