„České zdravotnictví se významně posunulo v posledních pětadvaceti letech,“ prohlásil v pořadu Marx. Má přitom s čím srovnávat, protože dva roky působil ve Velké Británii. Tam má sice zdravotnictví více peněz, ale prý tam také mají podstatně propracovanější systém spoluúčasti pacientů. A mají tam také delší čekací lhůty na operace, které snesou odklad.
Nadstandard zaplacený na neformální úrovni
České zdravotnictví pak prý ještě z dob totality trpí určitou nedůvěrou mezi pacienty a lékaři. Dá se také říci, že na akutní péči máme možná více nemocnic než potřebujeme, naproti tomu schází lůžka v zařízeních následné péče. „Dříve či později si budou muset politici znovu odpovídat na otázku, zda potřebujeme malé nemocnice akutní péče. Ale to neznamená, že by se z nich měly snad stát hotely, ale spíše zařízení následné péče pro seniory,“ uvedl host pořadu.
Následně poukázal na to, že se v českém zdravotnictví nepodařilo zavést standardy a nadstandardy. Zásadní rozdíl by byl vidět v komfortu ubytování, zkrácení čekacích dob a podobně. Podle Marxe je iluzorní věřit tomu, že člověk s příjmem tři sta tisíc měsíčně bude mít stejný komfort jako pacient, jehož plat činí třicet tisíc. Příplatky za nadstandard se však odehrávají na neformální úrovni. Samotné lékařské zákroky se od sebe v podání standardu a nadstandardu příliš neliší.
V závěru pořadu se vyjadřoval k rušení většiny zdravotnických poplatků. „Nemám z toho dobrý pocit, ale je to politické rozhodnutí. Ty poplatky měly silnou regulační roli. Je prokázáno, že člověk, který platí i jen symbolicky, za službu, kterou právě spotřebovává, omezí rizikové chování, bude dbát na prevenci a poklesne nadužívání prvotních kontaktů s lékaři,“ poznamenal na závěr host pořadu.
autor: mp
