Dva roky žila s muslimem 44letá Vladimíra Kroupová Veselá z Tábora. V devadesátých letech se seznámili přímo v Táboře, kam mladý muž jezdil na prázdniny k tetě.
„Jeho otec byl z Alžíru, maminka Slovenka. Seznámili se v tehdejším Československu. Můj muž se narodil ve Francii, vychovávali ho pak ale právě v Alžíru. A tam převážila ta muslimská výchova,“ říká Vladimíra Kroupová Veselá. Jak vzpomíná, jejich vztah na začátku působil naprosto idylicky. „On byl krásný kluk, já byla zamilovaná a naivní.“
Sňatek, ze kterého se narodila holčička, vydržel pouhé dva roky. „Byl agresivní a bil mě a nakonec i dítě. Bylo mu to v tom vzteku jedno. Byl zvyklý, že takhle se muži v zemi, kde byl vychováván, k ženám běžně chovají,“ říká Vladimíra, která si se svou tehdejší láskou o těchto věcech prý později dokázala i promluvit. „On věděl, co mi vadí, chápal to. Ale prostě byl zvyklý, že se muži k ženám takto chovají,“ vysvětluje Vladimíra.
Ta měla v sobě dlouhá léta strach, aby se její bývalý manžel, který se po rozvodu přestěhoval do Francie, nepokusil unést jejich malou holčičku.
„Byly tam takové náznaky. Řešila jsem to za pomoci právníka. Prostě v zemi, kde bývalý manžel vyrůstal, patří dítě muži. Naštěstí jsem si ale přes pana doktora Kříženeckého vyřídila, že jsme měli styk s doprovodem, což mě zachránilo,“ říká Vladimíra.
Vladimíra: Je to v nich! My s kolegyní říkáme, že „geny nevyčůráš“.
Peklo, které zažila její kolegyně a kamarádka Vladimíra, naštěstí neprožila 42letá Irena Ravandi, také z Tábora. Jak říká, za „polovičního“ muslima byla vdaná 16 let. A přestože byla rodina jeho manžela téměř ateistická, něco prostě bylo jinak.
„Je to v nich! My s kolegyní říkáme, že ‚geny nevyčůráš‘. Je to tak, je to prostě v nich, a to po kolikátou generaci i když přímo v muslimském světě nežijí,“ říká Irena.
Otec jejího manžela byl z Íránu. Irenina bývalá láska se narodila v Československu a s Irenou je seznámila její sestřenice. Bití a nadávky, které prožila Vladimíra, Irena s manželem nezažila, přesto opakuje, že „něco bylo jinak“.
„On postupně přestával pracovat. Jemu vlastně napůl vyhovovalo to, že já jsem ta schopnější a pracovitější, a napůl mne za to nenáviděl. A to jsou zrovna právě ty geny, o kterých jsem mluvila. Přestože v rodině to nikdy neviděl, jeho rodiče pracovali, tak něco tam asi bylo, že on postupně přestával pracovat a považoval to za normální,“ popisuje Irena a vzpomíná, jak doma například vedli diskuze ohledně muslimů, když třeba někdo z rodiny přečetl tehdy velmi diskutovanou knihu Bez dcerky neodejdu.
Psali jsme:
Když přijela návštěva z Iránu, museli vyklidit byt
„Samozřejmě všechno, co udělali muslimové nebo co pocházelo z té strany, s postupujícím věkem pro něj začalo nabývat na významu,“ říká o bývalém manželovi Irena. Vzpomíná také na jeho vyprávění, jak probíhala návštěva, když žil ještě u rodičů, pokud k nim přijel někdo z Íránu.
„Většina jeho příbuzných byli vysokoškolsky vzdělaní lidé, mnozí žili na Západě. Přesto tam něco bylo jinak. Pokud k nim přijela návštěva z Íránu, museli vyklidit byt. Otec nesměl spát ve stejném pokoji s dcerou. A to bylo ještě za komunismu, v malém panelákovém bytě. Bavili jsme se o tom, jemu to připadalo normální, přirozené. Mně ne! A tam začaly právě také vznikat ty střety, při těchto diskuzích,“ vybavuje si Irena a dodává, že i u manželovy matky se časem začala projevovat určitá stopa toho podřízení, a to i přes to, že její manžel byl téměř ateista a velmi inteligentní člověk. „Jeho táta se choval výborně. To je právě ta ob generace,“ říká Irena.
Se svým manželem se nakonec rozvedla i ona a stejně jako Vladimíra měla strach o svou dceru. „Když jsem se rozváděla, dcera už byla větší, ale bála jsem se ji k otci pouštět. Tady ale zareaguje neuvěřitelně česká justice, která za vámi pošle člověka ze sociálky a řeknou: jakmile jedinkát zaznamenáme, že nedáváte dítě otci, tak vás okamžitě zbavujeme rodičovských práv. Takže jsem ji otci předala a naštěstí se o nic nepokusil,“ vzpomíná Irena.
Irena: „To už říkal Kaddáfí, že zničí křesťanský svět skrz rodidla svých žen“
Obě ženy vzhledem ke své zkušenosti varují před velkým přílivem muslimského obyvatelstva do Evropy a potažmo pak do České republiky. „My máme jedno dítě, oni jich mají osm. Další generace už jsou ve vládě, protože oni budou mít osm voličů, my pořád toho jednoho. Takhle jednoduše to přijde. To už říkal Kaddáfí, že zničí křesťanský svět skrz rodidla svých žen. My budeme sedět a nadávat u piva, oni půjdou k volbám. Výstup z Evropské unie, zákaz islámu a postavení se pevně proti islamizaci, to je jediná možnost, jak se ubránit,“ říká Irena.
„Velmi mne mrzí, že některé ženy, které jsou u nás aktivní v politice, si vůbec dovolí říci, že se vlastně nic neděje,“ říká Vladimíra. „Já myslím, že můžeme jmenovat paní eurokomisařku Jourovou. Ta nás zděsila všechny, upřímně. Nedávno vystoupila v televizi Jana Hybášková, další politička, která integruje, přijímá, odpouští…“ doplňuje ji Irena a dodává, že se domnívá, že by bylo dobré, kdyby si novináři přečetli a pořádně prostudovali Korán. „Aby pak nastínili lidem, co v něm je,“ vysvětluje.
Obě ženy poukazují na to, že muslimové žijí naprosto jinak než křesťané a že tato dvě náboženství prostě sloučit nelze. „Oni nebudou ctít naše práva. Jako příklad vám řeknu třeba to, jak se tam chovají třeba i k velmi mladým dívkám. Pokud dívka dostane menstruaci, a to jí může být klidně třeba jen dvanáct let, tak v tu chvíli může rodit děti a může se vdávat. U nás by to byla pedofilie, ale u nich ne,“ říká Vladimíra. Podle ní se nedají muslimové rozdělovat na umírněné a radikální. „Muslimská víra je jen jedna a Korán také. Zákony šaría platí pro všechny,“ říká a dodává, že samozřejmě ví, že ne všichni muslimové se podle toho opravdu budou naprosto přesně chovat, ale to riziko tady stále prostě je. „Žena pro ně nic moc neznamená. Je brána jako velký sexuální orgán,“ vysvětluje Vladimíra, že největším úkolem muslimské ženy je jednoduše řečeno rodit děti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
