Neuvěřitelný zážitek a trauma zažil před několika dny Čech, který cestoval z Malajsie do Singapuru, odkud měl letenku domů do Prahy. Redakce jeho totožnost zná, on však vzhledem k tomu, že jde o soudce – tedy o respektovanou profesi – nechce uvést své jméno. Proto mu budeme říkat Tomáš. „Nic jsem sice nespáchal, ale singapurská policie mně svou šikanou a psychickým týráním podle psychologů vyvolala iracionální pocit viny,“ říká Tomáš.

Vše podle něj začalo, když před bezpečnostním rámem na přechodu zjistil, že má v kapse malý zavírací nožík, a chtěl si ho přendat do příručního zavazadla, které by poslal přes rentgen. Toho si ale všimla policistka a s vítězným úsměvem ho zatkla a odvedla do cely.

„Odmítali mě spojit se svým zastupitelským úřadem nebo podle regulí s úřadem jakékoliv členské země EU, což odporuje mezinárodním zákonům a podobá se praxi komunistické Státní bezpečnosti u nás před rokem 1989. Policista krčil rameny, že jen dělá svou práci, tak jsem mu řekl, že naposledy mi tohle říkali příslušníci Státní bezpečnosti před rokem 1989. Aby pochopil konsekvence, vysvětlil jsem mu, že to byla obdoba mimo zákon postavené japonské tajné policie Kempei Tai, která během okupace povraždila v Singapuru tisíce lidí,“ říká soudce. I kvůli tomu se stal během první hodiny, než k němu policisté zavedli kvůli tlumočení další českou členku výpravy, terčem šikany a psychického nátlaku. „Pak už si to netroufli, věděli, že tam je svědek. Moc dobře anglicky neumím, ale dobře jsem porozuměl, když mi předtím s úšklebkem policista říkal: Ty čuráku – říkal to jako fuck – tady nejsi v té své fucking Evropě, tohle je Asie,“ popisuje svůj neuvěřitelný zážitek český „zločinec“ v taláru.

Lidská práva? V Singapuru nula

„Chtěl jsem po nich výslech v mé mateřštině, protože jsem jim příliš nerozuměl a bál jsem se, že mě obviní z terorismu. Nic. Chtěl jsem po nich právníka a spojení s mou ambasádou. Taky nic. Pak už jen v zoufalství obvinění, že jsem terorista, za kterého mě mají, abych se mohl hájit před jejich soudem. Když se mi vysmáli, došlo mi, že ten bude stejně objektivní a rozumný jako tihle mocí zpití tupci v uniformě. Kdepak právo, jak ho zná civilizovaný svět,“ říká zatčený český soudce. Podle něj o kafkovské absurditě svědčí i to, že nikomu nevadil při rentgenu zjištěný velký bojový nůž u jeho kolegy, hromady velkých mušlí vezených jejich ženami domů na památku ani pašované cigarety jednou z Češek. Ta je přitom na rozdíl od kvůli zavírací rybičce vězněného Čecha vezla vědomě, na což byla – opět na rozdíl od zákazů nožíků –  předem upozorněna nejen globálním fenoménem Lonely Planet, ale i výstražnými plakáty na přechodu. „Vůbec nereagovali ani na mé tvrzení, že s tím samým nožem jsem do Singapuru přiletěl a také odletěl na Borneo, aniž to komukoliv vadilo. Prý že oni nejsou letiště, ale silniční přechod: Taková debilní výmluva!“ zuří z pohledů singapurské policie zadržený český soudce.