Jelikož dávky pomoci v hmotné nouzi významně souvisí s bydlením, poukazuje Svaz měst a obcí na jisté souvislosti s jeho vyplácením a využíváním. (Je jich několik: příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.) Jak je totiž již veřejným tajemstvím, většina z těchto peněz jde totiž nikoli na řešení problémů sociálního bydlení, ale do kapes kontroverzním podnikatelům, kteří za vysoké částky pronajímají velmi chudobná a nuzná obydlí lidem, kteří nemají jinou volbu. Peníze, které plynou z kapes všech daňových poplatníků, končí v kapsách soukromých – zatímco na státu dál leží povinnost se o lidi, kteří se pohybují na hraně chudoby, postarat.

Nabízí se tak otázka, kde je hranice, kdy se má starat stát a kdy mají vynaložit úsilí lidé samotní? Jde přitom o téměř filosofickou otázku, zvlášť, když sociální bydlení je i jedním z klíčových témat pro města a obce. Většina vedení obcí se přitom shoduje na tom, že řešením sociálního bydlení nejsou zmiňované nuzné ubytovny, ale bydlení v bytech podložené sociálním šetřením. Významnou roli přitom může sehrát sociální práce a sociální podnikání jako nástroj koordinace boje proti sociálnímu vyloučení, resp. nástroj umožňující řešit dlouhodobou nezaměstnanost. Jenomže teorie je jedna strana, praxe druhá.

Pomoc v několika krocích - to je cesta k bydlení?

„Snahou měst a obcí je, aby se sociálně slabí lidé co nejlépe a co nejdříve integrovali do společnosti,“ říká předseda Svazu měst a obcí ČR Dan Jiránek. „Cestou, jak toho docílit, je tzv. prostupné bydlení. Tedy pomoc v několika krocích: nejdříve pomůže stát, který si detailně zjistí podmínky podporované domácnosti díky sociálnímu šetření, a ve spolupráci s veřejnou správou zajistí sociální bydlení, pak nastoupí sociální práce, která – rovněž díky spolupráci státní správy a samosprávy - pomůže sociálně slabému občanovi řešit například nezaměstnanost, a nakonec se zaměstnaný člověk integruje do běžné společnosti tak, že nebude potřebovat ani sociální bydlení, ani sociální práci,“ dodává.