Co se jinde nedočtete: Pochod k velké válce, či začátek něčeho, co nepotěší USA, otevírá analytik rok 2015

27.12.2014 19:33

Mezinárodně působící analytik Jan Campbell před začátkem roku 2015 sepsal prognózu vývoje světa. Rozebírá nejzásadnější ekonomické vztahy, které se budou rozvíjet, stejně jako perspektivy válečných konfliktů. Zmiňuje se o ambicích USA, Ruska i Číny, a též nejzásadnějších událostech v České republice.

Co se jinde nedočtete: Pochod k velké válce, či začátek něčeho, co nepotěší USA, otevírá analytik rok 2015
Foto: repro youtube, tan
Popisek: Barack Obama, 44. prezident USA

Anketa

Jak by se měla EU postavit k Transatlantické dohodě o obchodu a investicích?

hlasovalo: 13796 lidí

Campbell zdůrazňuje především vznik Euroasijské hospodářské unie, projektu, se kterým poprvé přišel v roce 1994 kazašský prezident Nazarbajev. Nyní projekt startuje za účasti několika bývalých svazových republik.  Spojenectví se od začátku roku 2015 ještě prohloubí a Campbell rozebírá možnosti, které to členským zemím může přinést.

Podobný projekt mezinárodní spolupráce rozvíjí i Čína. V "roce Dřevěné Kozy", který podle tradice slibuje překvapení, se dá čekat další postup "westernizace" největší země světa. Projekt asijsko-pacifického volného obchodního prostoru je pro Peking prioritou a tlačí na něj.

USA se místo toho soustřed na smlouvu s Evropskou unií, známou TTIP. Je velkou otázku, co to bude znamenat, Campbell zmiňuje zejména potenciální problémy pro evropské výrobce. Přesto je podpis smlouvy v Evropě na spadnutí.

Dá se očekávat i řada dalších zajímavých událostí – v České republice kromě sedmdesátého výročí konce druhé světové války i šestisté výročí upálení Jana Husa.

S ohledem na zážitky roku 2014  se ve světě nedá v tom následujícím očekávat příliš klidu. Campbell zmiňuje například značně pesimistický výhled válečných konfliktů prestižní agentury Bloomberg.

Celý text Jana Campbella:

Píši tyto řádky několik dní před koncem kalendářního roku 2014, kdy srovnávám různé prognózy vyvolených a méně vyvolených z Východu i ze Západu a také otázky a odpovědi, které jsem dal těm, kteří se uměli ptát. Předběžný výsledek napovídá tomu, že v novém kalendářním roce 2015 bude zcela určitě pokračovat proces oddělení plevelu od zdravých semen a proces epochálních změn. Ty budou obsahovat i pohledy zpět do historie nedávné a vzdálené.

V roce 2015 tomu bude 1200 let od narození sv. Metoděje. K mému předsilvestrovskému překvapení oslavy zařazené v oficiálním programu UNESCO nejsou v České republice vůbec plánovány. Zajímavé, ne? Podle mnohých odborníků, ke kterým nepatřím, je nejvýznamnějším obdobím české národní historie jednoznačně období Velké Moravy. Z hlediska mezinárodního významu je výročí 1200 let od narození sv. Metoděje určitě významnějším výročím než oslava tzv. Misie na Velké Moravě (863), protože ta tvoří jen určitou výseč v životech a přínosu věrozvěstů Cyrila a Metoděje.

V roce 2015 uplyne 600 let od smrti Mistra Jana Husa. Informace, které mám k dispozici, naznačují, že započaly přípravy na toto velké výročí. Dvě církve, které mají nejblíže k Mistru Janu Husovi, plánují oslavy hlavně v Praze na Staroměstském náměstí. I díky restitucím.

V roce 2015 uplyne 70 let od konce druhé světové války. Vím jenom o přípravách mohutných oslav v Plzni, které budou věnovány osvobození města americkou armádou, a proto také budou zajímat především USA a jejich občany, kteří zvládnou do Plzně přijet. Tam budou mít také možnost se účastnit již rozjetého kulturního vlaku, zvaného European Capital of Culture. Ten vyjede 17. ledna 2015. O přípravách oslav v ČR na uctění sovětských vojáků nevím nic podstatného asi i proto, že se novinky z ČR těžko prodávají západně od Prahy, odkud píši, a také proto, že se musí spořit a makat. Spořit a makat se ale nebude během dvoutýdenního pivního festivalu, který odstartuje 7. května 2015. Nevím, zda-li se bude oslavovat světový rekord v konzumaci piva. Důvod k oslavám mlčením a zamyšlením s velkou pravděpodobností ale přinese podzim 2015. V té době, nedá-li Bůh či jiná moc pomoc milionům občanů ČR, bude na 7,5 milionu obyvatel ČR připadat přibližně 7,5 milionu exekucí! Je pravda, že trend exekucí ročně od roku 2009 mírně slábne, ale kde brát oběti, když český národ má přibližně 7,5 milionu dospělých obyvatel a z více než 80–90 % jde o exekuce, za které exekuovaný nenese vinu. Ano, žádný jiný národ na světě asi nedosáhne takového rekordu jako národ český za pouhých 25 let demokracie. Je to neuvěřitelný výkon, na světě nenapodobitelný. Věřím, že by mohl být zapsán zadarmo do české i Guinnessovy knihy rekordů.

Rekordy se budou lámat na mnoha frontách v Albionu. A to nejenom na sportovních polích Ascot Royal (16.–20. 6.), Wimbledonu (29. 6.–12. 7.) nebo fotbalovém hřišti (Football cup 30. 5.), ale i na ulicích při LGBT parádě (27. 6. Lesby, homo, bi a transsexuálové) a během Virgin Money maratonu (26. 4.). Jak je vidět, premiéru Cameronovi asi nezbývají finance na oslavu konce druhé světové války. To, co je schopen sebrat zchudlým Angličanům hledajícím levnější a bezpečnější druhý domov, převádí do vojenského rozpočtu. Z toho se nebudou radovat Skotové, kteří slaví Burns Night (25. 1.) oblíbeným haggis a tattis, čtením poezie a literárními lekcemi. Přesto jim zbyde jak na západní Valentine day (14. 2.), tak i na východní Ruskou Maslenicu (15. 2.). To i proto, že Skotové jsou spořiví, jak se traduje, a mimo jiné mají k Rusku historické vazby, které si nechtějí nechat roztrhat Brity.

K roztrhání to bude zato v americkém Anheim Convention Centru, kde se budou od 16. 4. 2015 oslavovat Star Wars. Neméně se bude oslavovat 150. výročí založení Cornell University. O dobrou náladu pro tyto a mnoho jiných oslav v USA se postará hned na začátku nového roku (od 7. do 10. ledna) oslava 80. narozenin Elvise Presleyho.

O Rusku nebudu psát. Rád to přenechávám druhým autorům. Nemohu se ale v kontextu tohoto příspěvku nezmínit o daleké Číně, Kazachstánu a o blízkém Bělorusku. To proto, že 1. ledna 2015 vystoupí z virtuálního a vstoupí do reálného světa a života Euroasijské hospodářské společenství (EAHS), do kterého vstoupí 2. 1. 2015 oficiálně ještě Arménie a Kyrgyzstán. O nich také nebudu psát, protože to není podstatné pro toto zamyšlení.

Čína bude i nadále plnit mnoho stránek deníků, týdeníků, měsíčníků a mnoho hodin vysílání v televizi a rozhlase. To nejenom proto, že bude oslavovat rok Dřevěné kozy, Ben Ming Nian. Rok Kozy podle Čínské tradice slibuje mnohá překvapení, příchod zajímavých možností a příležitostí k prožití nového. Velmi důležitá bude proto snaha o rovnováhu mezinárodní ekonomiky a sociální harmonie ve všech klíčových státech světa, kde se mluví o válce. Výzva k válce není krok, který by se měl brát na lehkou váhu. Dřevěná koza – se podle čínské tradice – naštěstí postará o smír a vítězství zdravého rozumu. Touha zachovat mír bude velmi silná. Jsem opravdu zvědavý, i když nejsem tak pověrčivý, jak se může zdát.

Vím ale, že městem, které představuje Dřevěnou kozu, je Guangzhou, s přezdívkou Město beranů. Podle staré legendy pět beranů požehnalo toto místo, ve kterém začíná tak zvaná Maritime Silk Road, China’s Southern Gate, neboli vodní hedvábná stezka, či Jižní brána Číny. Historicky se jedná o místo s velice důležitou funkcí pro obchod Číny s ostatním světem. Možná by stálo za to, aby se čeští podnikatelé zajímali více o taková a podobná místa, která nejsou úspěšná jenom proto, že Čína se nachází v konjunktuře. Pro nepodnikatele může být zajímavé podrobnější seznámení se znamenitými historickými osobnostmi narozenými ve znamení Dřevěné kozy: Liu Xun, nebo císař Xuan of Han (91 BC–49 BC), císař západní Han Dynastie. Li Shimin, nebo Taizong of Tang (599–649), druhý císař druhé dynastie Tang. Cao Cao (155–220), známý státník, vojenský profesionál a současně i literát pozdní východní dynastie Han. Vojenští historikové budou znát Yue Fei (1103–1142), znamenitého generála východí dynastie Song, která oponovala dynastii Jin. V neposlední řadě patří do této galerie čínských velikánů Li Hongzhang (1823–1901), ministr dynastie Qing a lídr takzvané Westernization Group, skupiny zabývající se westernizací.

Westernizace Číny je skutečností v mnoha oblastech života obyčejných občanů, ambiciózních podnikatelů a investorů a tím samozřejmě i politiků. Již mnohokrát jsem konstatoval v příspěvcích a na konferencích, že politika v Ruské federaci a v Číně má převahu – po mnoha letech – nad ekonomií. Tím jsem zpět u politické ekonomie. V ní hraje mezinárodní obchod důležitou roli. Proto různé síly tlačí na podpisy různých obchodních a investičních dohod. Konkurence ve světě se zvětšuje, boj se stává velice tvrdým, jenom rozdíly v mentalitě účastníků a v cílech dohod zůstávají beze změny. Proto se USA budou muset zcela jinak chránit a chovat, než zcela ztratí hlavní pozice v pacifickém regionu. Proč?

Čína rozvíjí svůj projekt, zvaný Free Trade Area of the Asia Pacific (FTAAP). Ten je postaven na mnoha různých i podobných dohodách o svobodném obchodu, vztahujících se na východní Asii. Čína sdělila členům APEC, že mají rigorózně prosazovat FTAAP ( “should vigorously promote.”) a převrátit vizi do reality co nejdříve (“turn the vision into reality as soon as possible.”) Čína udělala v tomto projektu velký pokrok a naléhá na jeho realizaci, protože si je plně vědoma, že USA udělají vše, co je v jejich silách, pro uskutečnění konkurenčního projektu, zvaného Trans Pacific Partnership (TPP). Tento americký projekt má sdružit 12 států – od Chile až po Japonsko, ale má současně vyloučit Čínu jako člena a partnera. USA koncipovaly TPP jako cestu pro změnu směru obchodu do USA. Na druhé straně tohoto konceptu je snaha o zvýšení tlaku na Čínu v oblasti svobodného obchodu a obchodních praktik, včetně tzv. lidských práv. Samozřejmě podle jejich představ.

Je bez pochyby, že ať se realizuje jeden nebo druhý projekt, jeho vliv bude mít dalekosáhlé následky. To již proto, že obchod v takovém měřítku se objektivně a automaticky transferuje do politické síly a svalů. Americké svaly se staly měkčími během posledních let. Jenom 14,2 % asijského exportu se v roce 2013 dostalo do USA. Z 23,7 % v roce 2000 je to propad. Tolik hovoří čísla ADB (Asian Development Bank). Během růstu čínského hospodářství, které je dnes druhým největším na světě, Čína začala nahrazovat USA jako obchodního partnera mnohých asijských států. To je další cvičení pro čínské politické svaly. Čína chce pokračovat v této cestě, v tomto trendu. USA chtějí trend zastavit a směr cesty obrátit. Proto ten spěch USA s TPP. A v Evropě s TTIP. TTP v Asii čelí problému spojenému především s Japonskem. To nechce otevřít USA svůj agrární sektor. V Evropě je TTIP na spadnutí k podpisu. Chci věřit, že to neznamená, že TTIP bude i efektivní. Platné ano, ale ne aplikovatelné do té doby, než se vyjádří všechny národní parlamenty členů EU. V dané chvíli jsou USA dále s projektem TTP a TTIP než Čína s FTAAP. Jsem zvědav, jak rychle bude Čína projekt rozvíjet nejenom ve vztahu k asijskému trhu, ale i ve vztahu k Euroasijskému hospodářskému společenství (EAHS) a EU.

Euroasijské hospodářské společenství

Euroasijské hospodářské společenství vstupuje do reálného světa a života 1. ledna 2015 v době, kdy USA – EU vedou informačně-hospodářskou válku proti největšímu a nejsilnějšímu členu tohoto společenství a nikdo neví, jestli se k této válce nepřidá válka starého typu, válka zbraní známých, méně známých a veřejnosti zcela neznámých. Myšlenku EAHS poprvé vyslovil kazašský prezident Nursultan Nazarbajev během projevu na Moskevské státní univerzitě Lomonosova. Co to je EAHS, o jaký mix kultur, očekávání a osobností se jedná? Několik odpovědí následuje.

Před 20 lety, 29. března 1994 poprvé zazněla z úst prezidenta Nazarbajeva myšlenka založení nového integračního projektu, Euroasijského hospodářského svazu. Koncepce tohoto integračního projektu byla založena na společné historii, vzájemné hospodářské přitažlivosti, spojení kultur a blízkosti lidských snažení, které ve výsledku dávaly a dávají i dnes národům možnost budovat mezistátní svazy. Tato myšlenka, kterou nepochopili mnozí z tehdejších politiků, se během času a společenských změn stala široce vyhledávanou nejenom na různých obchodních, ale i humanitárních úrovních. Výsledkem se stalo založení Euroasijské rozvojové banky, Euroasijského mediálního fóra, Euroasijské asociace univerzit a v neposlední řadě i Euroasijské obchodní rady. Jmenované a mnohé nejmenované instituce mají za úkol sblížit a optimálně využít hospodářské a obchodní potenciály členů EAHS při současném zachování národních suverenit všech členů. Tedy to, co se nedá tvrdit o EU. Rozhodnutí, která vedla k založení EAHS nebyla povrchní, urychlená nebo idealizovaná. Po celou dobu převládal pragmatismus, identifikace objektivních hospodářských potřeb a dialog. Velká většina expertů – západních i východních – je přesvědčena, že EAHS v tandemu s již fungující Euroasijskou celní unií a s procesy rozvoje jednotného hospodářského prostoru na teritoriu zemí členů SNS (Svazu nezávislých států bývalého SSSR) bude schopna efektivněji a levněji chránit a hájit zájmy jednotlivých členů EAHS v dobách jako té dnešní a jí podobných v budoucnu. Dělení úkolů a práce ve výrobě, výzkumu a obchodu na bázi společného úsilí by měly dovolit vypracovávat svá vlastní alternativní řešení pro objektivní krizové situace a vyloučit nekritické přebírání cizích receptů. Novodobá zkušenost potvrzuje, že reformy musí mít organický a ne umělý charakter a obsah. Založení a uvedení EHS do života je také samozřejmě politickým rozhodnutím a jevem. Ty se realizovaly formou založení prvního nadnárodního orgánu, Euroasijské hospodářské rady.

Stávající etapa rozvoje Euroasijské celní unie (EACU), EAHS má za úkol snížit, a kde je to možné odstranit bariéry, které omezují obchod, investice, mobilitu lidských zdrojů a další. K těm patří standardizace technických a obchodních norem. To vše nehledě na skutečnost, že Kazachstán se stává členem SOO (WTO) a snaží se být ještě aktivnějším členem OSN.

Již na stávající etapě rozvoje EAHS a EACU se bere ohled na trendy, které ukazují na možnost seskupení států ve formě kontinentálních a není vyloučeno i transkontinentálních bloků. V tomto kontextu se posuzuje NAFTA, čínský projekt FTAAP, americký projekt TTP a TTIP, a v neposlední řadě i snaha EU se domluvit na smlouvě s Čínou. Je tomu tak i proto, že si většina politiků a expertů EAHS uvědomuje krizi SOO (WTO) a její pomalost při rozhodování. V tomto smyslu se jedná o další oslabení role USA na politicko-hospodářském bojišti světa. Současně toto oslabení znamená posílení regionálních integračních procesů. V tomto kontextu bylo ze strany EU nesprávné tvrdit, že EAHS a proces euroasijské integrace se jeví jako pokus obrody a znovuzrození SSSR. Je zcela namístě sdělit veřejnosti, že mnohé prosby a žádosti EAHS adresované EU o výměnu zkušeností nebyly vůbec vyslyšeny. Vše, kde je účastníkem Ruská federace, se v EU a USA přijímá jako nebezpečí a hrozba západním zájmům. Jednoduše řečeno – jedná se o myšlení 20. století, které již skončilo. Tak skončila unikátní možnost partnerství EU s EAHS. Osobně připomínám takzvanou historickou paměť národů. Ta je v Asii velice rozvinutá, fungující a zdravá. Chci věřit, že se přinejmenším některý z členů EU poučí z historie.

Nebudu uvádět a nudit čtenáře mnoha statistikami a čísly. Objem průmyslové výroby třech členů EAHS byl přibližně 1,3 trilionů USD. Celkový hospodářský produkt zakládajících členů EAHS dosáhl minimálně 2,2 trilionů USD. Další integrace může během deseti let zvýšit tento celkový hospodářský produkt členských zemí o přibližně 900 miliard USD, při současném kurzu USD.

Skutečností je, že prezident Nazarbajev, co se týče věku a zkušeností, opravdový Aksakal, předpověděl, že ani G 8 ani G 20 nemohou v turbulentním světě politických, hospodářských a religiózních krizí nic zásadního řešit a změnit. Proto založil v roce 2012 G-Global, který již dnes podporuje 160 zemí. Cílem G-Global jsou mimo jiné procesy evoluce, spravedlnost, rovnost, konsensus, tolerance, důvěra a konstruktivní mnohopolárnost. Nevím, jak aktivně se účastní procesu G-Global ČR. V rámci mé osobní účasti jako experta Euroasijského ekonomického fóra jsem neměl to štěstí se setkat s aktivními Čechy. To se týká i konkurzů studentských prací. Vedl jsem jich několik v rámci činnosti na VŠE. Dokonce s úspěchem a peněžními oceněními pro studenty. Po mém odchodu z VŠE se asi vše vrátilo do klidného odpočinku a spánku se sladkými sny o budoucnosti mladých a české kotliny.

Paradigma charakterizuji čistou skleněnou stěnou. Není vidět, a když do ní narazím s brýlemi či bez brýlí, je většinou pozdě. Změna paradigmat světového řádu je záležitost komplexní a netrpí lenivost, samoobelhávání a lakomství. Proto je výzvou, kterou by neměli politici brát na lehkou váhu, jestliže mají své potomky opravdu v lásce.

V dokumentu podepsaném 29. května 2014 v hlavním městě Kazachstánu, Astaně, se lze dočíst o misi EAHS první poloviny tohoto století. Jedná se o vybudování jednoho z klíčových hospodářských makroregionů, jehož integrační politika a procesy by měly přivést členy EAHS do skupiny rozvinutých zemí a občanům členských zemí dovolit důstojně žít. Integrační proces EAHS se zaměřuje na splnění těchto dvou hlavních cílů. Osobně jsem přesvědčen, že přírodní a lidské zdroje a zkušenost členů EAHS dovolí realizaci této mise i v době nejistot a nové formy bojů mezi civilizacemi.

„Poprvé v historii velikého euroasijského prostoru se založilo hospodářské sdružení na základě dobrovolnosti, rovnoprávnosti a vzájemné výhodnosti. Toto hospodářské sdružení má k dispozici velké přírodní zdroje a potenciály, které mají strategický význam v globálním a regionálním smyslu, co se týče transportu, energetiky a technologických systémů. Sjednotili jsme hospodářský potenciál pro blaho obyčejných lidí a jejich zájmů. V prostoru hraničícím s baltickým a tichooceánským, Arktidou a Tian-Šan žije více než 180 milionů občanů členských zemí EAHS, kteří dostávají možnost jako rovný s rovným vést obchod, spolupracovat a využívat komunikace a potenciály ke spolupráci a humanitárnímu vzájemnému působení.“ Tak nějak to řekl prezident Nazarbajev při podpisu dokumentu v květnu 2014. A dodal: „Vytvořením jednotného hospodářského základu upevňujeme přátelství, sousedství a důvěru mezi zeměmi a jejich občany. Dnes určujeme silný a dlouhodobý světový vektor souhlasu, vzájemné pomoci a výhod našich zemí. Současně s procesem hospodářské integrace upevňujeme politickou suverenitu a nezávislost a kulturní a jazykovou originalitu našich národů.“ Nemám, co dodat, kromě několika příkladů kazašských legend, mýtů a přísloví, se kterými se návštěvník Kazachstánu může setkat. Pro odpočinek.

Každá země má své (jiné) zákony, i psi jsou jiní. V zemi, kde není hlava (vůdce), nežij. Člověk je na tomto světě pouze hostem. Tak jako neexistuje národ bez starých lidí, tak neteče voda v řece bez koryta a břehů. Kdo jezdí po světě, bude kritikem, kdo chodí po lese, bude stavitelem. Národ bez zlodějů je jako země bez vlků.

Na severu Akmolinské oblasti se nachází Národní park Burabaj. Říká se mu také Perla Kazachstánu, protože leží ve fantastické horské oblasti plné mystických příhod a zázraků. V geografii se nazývá toto místo Kokšetauská vrchovina. Místní lidé je nazývají Šýcarsko. Legenda praví, že „Když Alláh tvořil svět, dal jednomu národu bohaté lesy, druhému krásné hory, dalším plodná pole, široké a na ryby bohaté řeky a modrá jezera. Kazaši dostali pouze step. Tímto darem byli uraženi, a proto se obrátili ke Stvořiteli s prosbou, aby jim dal kousek přírodní krásy. Alláh vyplnil prosbu, vytáhl ze své tašky to, co dnes můžeme vidět. Překrásné hory, křišťálově čistou vodu, překrásné květiny a různé stromy, zvěř, ptáky a v neposlední řadě, ryby a motýly, které si nikdo ve stepi nedovede představit. V ruštině se toto místo nazývá Borovoje. Kazašské označní Burabaj se vztahuje ke slovu Bura, velbloud. Jedna ze skal kokšetauského hřebenu se opravdu podobá velbloudu.

Legenda o vzniku jezera Balkaš

Jezero Balkaš je jedním z největších jezer vedle Kaspického a Aralského moře. Jeho délka je 614 km a jeho šířka se pohybuje od 3,5 do 44 km. Jezero je unikátní kvůli minerálům neslané vody v západní části a slanou vodou ve východní části. Také příroda kolem jezera je kontrastní. Legenda praví, že bohatý Balkaš měl krásnou dceru Ili. Balkaš vyhlásil svátek a soutěž ženichů. Vítěz se mohl oženit s jeho dceou Ili. Vyhrál Karatal, chudý pastevec. Bohatý Balkaš ale nechtěl dát bohatství chudému. Zamilovaní, Karatal a Ili utekli. Rozzlobený Balkaš je nemohl dohnat, a proto je proměnil v řeku a vrhl se mezi ně. Tím vytvořil jezero, ve kterém umřela jeho dcera. Zůstala po ní jenom šedomodrá barva studené vody.

Legenda o Karaman-ata

Karaman-ata byl jedním ze tří set misionářů súfismu. Jméno se objevuje v turkmenských legendách. Pravděpodobně jednou z nejrozšířenějších legend o Karaman-atovi je ta, která se týká sporu mezi Kazachy a Turkmény. Aby mohli ukončit spor mírem, rozhodli se pozvat k jednání Beket-atu. Ten navrhl ukončit spor u Karman-atovy mohyly. V té době bylo u Kazachů zvykem vést spor o jediného syna jakékoli ze známých rodin nebo klanu. Volba padla na Košana, syna známého Koža-nazara. Beket-ata posadil Košana na koně a prohlásil: Jestliže nemá kazašký národ pravdu, bude neprodleně potrestán. Ihned poté se rozpoutala bouřka, blesk udeřil malčugana, který spadl do Beket-atových rukou. Druhá strana nechtěla přiznat porážku a rozhodla se ukončit spor v Turkménii, ve svatém městě Šikabr-ata (Koneurgenč), šest set kilometrů daleko od svatého místa Karman-ata. Beket-ata se rozhodl rychle jednat a navrhl  setkat se před ranní modlitbou. Beket-ata a Košan se přeměnili na labutě a k ránu byli včas na smluveném místě. Místní Turkméni měli zpoždění. Podle pravidel hry, přiznali prohru. Díky Beket-atovi došlo k míru. V jiné legendě, odpovídá učitel na přeměnu neznajícím žákům: „To byl Moslem-peri. Nebojte se ho, on nikdy neudělá nikomu nic špatného.“

Legenda o bohatství z ropy, plynu a podobných zdrojů

Lidé rádi spojují ropu s politikou a často i s krví. Čím více ropy, plynu a podobných přírodních zdrojů, tím více politiky a často i krve je ve hře o zisk. Jako v mnohém i v této oblasti je mnoho mýtů. Jedním z takových mýtů je sebeklam Evropanů s plynovodem Nabucco. Nevím, při vší fantazii, která mě ještě neopustila, jak je možné, že EU a společnosti investovaly do něčeho, co nemělo od samého začátku až do dnešního dne jednotu a souhlas právního statutu Kaspického moře.

Dalším populárním mýtem, legendou v a o Kazachstánu je chopnost kazašské ropy konkurovat ropě z Blízkého východu nebo Ruské federace. Nikdo si neuvědomuje skutečnost, že ani co se týče zásob nebo kvality Kazachstán nemá reálnou šanci stát se konkurentem předem jmenovaných. Podobných mýtů a legend je mnohem více. Podnikatelé by je měli studovat, stejně jako studie rizik při investování a podnikání nejenom v Kazachstánu. Jedna ze skupin hodnotících rizika v nedávné minulosti organizovala pracovní setkání kazašských expertů, představitelů několika velkých společností a diplomatů, především evropských zemí, s cílem posouzení expertního hodnocení energetické strategie Kazachstánu a možnosti odpovědět na otázky přítomných. Jedna z nich se vztahovala na „plynový OPEC“, ve kterém by měl najít své místo Kazachstán. V Taškentu se touto otázkou v kontextu ŠOS svého času zabývala dcera prezidenta Uzbekistánu, Gulnar Karimova. Dnes se ještě asi nachází v domácím vězení, které na ni uvalil její otec. Ale ne kvůli ropě nebo plynu. Výsledkem pracovního setkání expertů, představitelů společností a diplomatů je, že kazašská energetická strategie má tři základní prvky: 1) Zvýšení těžby ropy a plynu formou využití nových ložisek a efektivnějším využitím stávajících ložisek. 2) Identifikace nových transportních koridorů energetických zdrojů. 3) Vstup na trh s energetikou sousedních států. Jedna věc je strategie, druhou věcí jsou možnosti její realizace. Před jejím začátkem by bylo dobré objektivně prověřit nejenom prognózy zásob ropy a plynu, ale již dnešní produkci. Vím ze své dřívější aktivity něco málo o výsledcích sovětské geologické rozvědky a analýz regionu, ve kterém se nachází Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán a Kyrgyzstán. Nehledě na napsané jsem ale upřímně rád, že je v Kazachstánu možné uskutečnit velice zajímavou, turismus a vzdělání podporující soutěž legend Kazachstánu.

Republika Bělorusko je podobně jako Kazachstán nejenom zakládajícím členem EAHS, ale je také zahalena mnoha mýty a legendami nehledě na geografickou a kulturní blízkost. Bělarus se odlišuje od velké většiny národů tím, že tu aktivně používají dva znaky a dvě vlajky. Mnozí cizinci se dostávají při konfrontaci s touto originalitou do rozpaků a nevědí, co si mají myslet. Levý je státní, pravý je nacionální symbol. Jedná se o část heraldiky Velikého hrabství litevského a Republiky obou národů, též Polsko-litevské unie.

Chamtivý prodá i Boha. Děkuji za chleba, za sůl, za brambory a kaši, děkuji i za dobrotu vaši. Osvícený člověk vidí ve svém pokoji více, než hlupák v celém světě. Bída jde za bídou, jako ryba za vodou. Bůh nevidí z nebe, že na placení daní je potřeba peněz. Ve světě je všeho mnoho, jako je v moři vody. Již několik z mnoha přísloví, která patří do bohatství země, dovolují blíže přistoupit k hodnocení a pochopení hlavních faktů, mýtů a legend o Bělorusku.

První mýtus se týká poslední diktatury v Evropě. Z hlediska americké a západoevropské politologie se jeví Republika Bělorusko jako klasická diktatura. Moc se (prý) nachází v rukách jednoho konkrétního člověka, který vládne direktivním způsobem a změna moci zákonnými prostředky a metodami (prý) není možná. Prezident Lukašenko je u moci více než 20 let. Existuje jenom osm zemí na světě, ve kterých má moc jedinec déle než prezident Lukašenko.

Mnohé iritoval výrok prezidenta při setkání s jeho zesnulým kolegou Hugo Čávesem v roce 2012. „Někteří zpochybňují vážné perspektivy spolupráce mezi Republikou Bělarus a Venezuelou. Zde je ale můj syn, Nikolaj, a to vypovídá o tom, že jsme vážně a nadlouho položili základy spolupráce a že je komu předat štafetu za 20 nebo 25 let. Pro informaci: v tomto roce slavil syn desáté narozeniny. Podle tabulky novin Naše Niva je Nikolajův vliv oceněn 43. místem ze 100 hodnocených. Starší synové Viktor a Dmitrij se dostali při hodnocení vlivu na 2. a 26. místo.

Druhý mýtus se týká policejního státu. Podle údajů OSN a jak ukazuje tabulka s údaji roku 2011, je tomu tak.

V Republice Bělorusko nejsou zato žádné teroristické organizace nebo organizovaní bandité. Velmi zřídka se objevují nacionální konflikty, nehledě na skutečnost, že v Republice Bělarus žije 84 % Bělorusů, 8 % Rusů, 3 % Poláků a 2 % Ukrajinců). Pro srovnání s Ruskou federací. Tam žije 77 % Rusů. Podle počtu vražd je Bělorusko se 4,9 vraždami na 100 tisíc obyvatel na 6. místě v Evropě. 75 % usmrcení se stalo podle statistiky Belstat pod vlivem alkoholu. Ruská federace vede s 8,7 vraždami na 100 tisíc obyvatel.

Třetí mýtus se týká obliby prezidenta Běloruska, zvaného často Báťka. V září tohoto roku byla obliba prezidenta 45,2 %. Jako před čtyřmi roky.

analýzy dat vyplývá, že největší oblibě se prezident těší u žen (60,8 %), staršího pokolení a nevzdělaných. Číslo posledně jmenovaných jsem nemohl prověřit. Volební struktura veřejnosti je stabilní, i co se týče geografie. Dění na Ukrajině zvýšilo oblibu prezidenta bez ohledu na první zpomalení růstu příjmů obyvatelstva za posledních 14 let. Příští volby prezidenta se budou konat v listopadu 2015.

Čtvrtý mýtus se týká rovnosti názvů Bělorusko, Bělarus a Republika Bělarus. Je dobré si připomenout, že 19. září 1991 Vrchní rada BSSR přijala zákon zakotvující název Republika Bělarus ve všech normativních dokumentech. Varianta Bělarus představuje zkrácenou formu oficiálního názvu. Název Bělorusko se používal během existence SSSR. Dnes je neoficiálním názvem Republiky Bělarus a patří do kategorie slangu. Je dobré vědět, že při setkání s Bělorusy, kteří netrpí nostalgií po SSSR, není správné používat název Bělorusko. Doporučuji se řídit pravidly ruského jazyka.

Pátý mýtus se týká Republiky Bělarus jako země brambor. V Běloruštině je název pro brambor „bulba“. Proto je možné se někdy dostat situace, ve které se za zády nebo v nepřítomnosti Bělorusové nazývají „bulbašami“. Svět je přesvědčen, že brambor je podstatou jídelní porce Bělorusů. Je tomu opravdu tak? Podle údajů vědecko-praktického centra Akademie věd RB, Bělarus zaujímá 8. místo ve světě, co se týče produkce brambor. V tunách je to o něco méně než 10 milionů tun ročně. Přepočteno na hlavu obyvatelstva to ale znamená, že vedou giganti, jakými jsou Čína, Ruská federace a Indie.

Produkce je jedna strana mince. Tou druhou stranou je spotřeba. Po odečtení například ztrát, zpracování, potřeby jako krmivo a další spotřebuje statisticky průměrný Bělorus přibližně 100 g brambor denně. Kolik je to v ČR, nevím.

Šestý, a dnes poslední mýtus se týká měny. Chcete být rychle milionářem v RB? Je to možné. Protože RB má slabou měnu. To je mimo jiné následek odchodu ze SSSR a přijetí vlastní měny. Nové bankovky vypadaly pěkně a slibovaly mnoho. Jenže život se neorientuje přáními politiků a legendami. Historie měny proto není radostná. Radost nepřinesla ani denominace měny v roce 2000. V poslední době je možné dostat za jeden USD 10.000 Běloruských rublů. Rekord se stal v roce 2011, kdy „zajčik“ ztratil za devět měsíců téměř 3 x na váze, své hodnotě. 24. Května 2011 se kurz dostal až na hranici 56,3 %. Tohle je světový rekord jednorázové devalvace během posledních 25 let (více si přečtěte ZDE).

Za zmínku, pro zajímavost a jako upozornění revolucionářům stojí slovo v Běloruštině, které nemá v Ruštině překlad. "Pamjarkojnas", slovo označuje krajní stupeň apatie a lhostejnosti ke vnějšímu. Již proto je lepší se věnovat práci na projektech a spolupráci, než čekat na majdan.

Závěrem několik slov k cílům EAHS a ohlasu západních médií, a poté k důležitému z poválečné historie, které se odráží v současném dění v Evropě, Africe, Orientu a které může mít vliv na rychlost rozvoje EAHS v příštích letech. Deutsche Welle hlásí, že „ve složité situaci se začátek působení EAHS bere v Evropě jako protiklad Ruské federace ve spojení s oddálením se Ruska od EU a ne jako hrozba liberální demokracii v Evropě.“

International Herald Tribune předpovídá, že v případě prodloužení současné politiky Západu ve vztahu k Rusku se „rozdělující linie přesune na východ od Ukrajiny, zformuje se bipolární Evropa s centry nejenom v Bruselu a Moskvě, ale i v Instanbulu.“ Ne náhodou psal turecký spisovatel Adnan Oktar o snaze Turecka podepsat dohodu o svobodném obchodování s EAHS ihned po té, co byl prezidentem Putinem pochován Jižní proud, a tím se objevila reálná možnost zachránit Turecku geopolitickou rovnováhu mezi EAHS a EU. Turecko splnilo minimálně 65 procent bruselských požadavků a stále neví dne ani hodiny svého členství v EU. Podle informace druhého zástupce Tureckého premiéra, Buleta Aryndže, to již zajímá pouhých 20 procent obyvatel. Své k tomu dodává turecký ministr pro záležitosti EU Volkan Bozkyr, který v interview pro TRT Haber řekl, že se „Turecko neurazí, když nebude přijato do EU.“ K tomu všemu Wiliam Jackson z Capital Economics v interview s The Wall Street Journal poukazuje na ztrátu „blesku EU během krize“ a na nemožnost EU „svádět a slibovat.“ Šéf Turecké vlády Achmet Davutogl si dovolil upozornit na vztahy mezi Tureckem a Ruskou federací, které popsal jako „nejlepší za posledních 500 let.“ Měl tím asi na mysli historické epizody rozpadu Zlaté Ordy v 15. a 16. století, osvobození se Moskevského státu od moci Džučidova a růst Osmanského impéria. Tím dokazují Turečtí politici nový a konstruktivní přístup k dějinám. Přesto se bude muset Turecko rozhodovat v případě přiblížení se k EAHS. Udržet vztah Turecka s Baku nebude tak lehké, jak se to dnes jeví, protože Ázerbajdžán je mimo EASH a Arménie bude od 2. 1. 2015 členem EAHS. Ale i zde se nabízí Turecku role optimálního spojence při vytváření nové bezpečnostní struktury na Kavkaze. Turecko přitom všem může zůstat členem NATO, bude-li vycházet ze svých vlastních zájmů v regionu. Podobně se rozhodl a jednal Kazachstán, když byla řeč o přijetí Arménie do EAHS. Prezident Nazarbajev změnil hodnotově-ideologickou všetureckou doktrínu a věc byla hotová. Přesto ale Prezident Nazarbajev vidí „hrozby zostření vojensko-politické situace, které mohou mít vliv na procesy v EAHS.“

Hrozby opublikovala Agentura Bloomberg pod titulkem „Světový průvodce pesimisty na rok 2015.“ Podle Bloombergu „přeteče válka ze Sýrie do Libanonu, Jordánska a Turecka za jejich hranice směrem k Islámskému státu. Takováto hrozba se může stát jedním z prostředků tlaku EU – NATO na Turecko a změnu jejího politického a hospodářského vektoru. Turecko bude muset odolat takovému tlaku, především bude-li potřebovat těsný vztah s EAHS.

Další hrozbu nejenom EAHS, ale i nám především, představuje důležitý projev Winstona Churchilla z 5. března 1946. Na projev v americké Westminster College ve Fultonu, Missouri se často zapomíná a v současných médiích se prakticky ignoruje. Churchill ve své řeči sám a poprvé razil termín "železná opona" a popisoval poválečné hranice v Evropě mezi samosprávnými národy Západu a národy východní Evropy. V této řeči Churchill uznává nově nalezenou sílu Ameriky ve světě. Poté se věnuje hodnocení hrozby komunismu z Ruska. Doporučuji se seznámit s celou řečí.

Churchill již tehdy hlásal, že „Spojené státy stojí na vrcholu světové velmoci. Je to slavnostní okamžik pro americkou demokracii. Vždyť prvenství u moci je také spojené s inspirující odpovědností vůči budoucnosti.“ Dále Churchill propagoval vyzbrojení Organizace spojených národů. Ještě nezmizely ruiny budov a hlavní nacisté z norimberské soudní síně a Churchill již požadoval, že „se musí okamžitě začít. V takové věci, můžeme jít jen krok za krokem, ale musíme začít hned… Bylo by však chybné a neprozíravé svěřit utajené znalosti nebo zkušenosti s atomovou bombou světové organizaci, pokud je stále ještě v plenkách (It would nevertheless be wrong and imprudent to entrust the secret knowledge or experience of the atomic bomb, which the United States, Great Britain, and Canada now share, to the world organization, while it is still in its infancy). …Ale nesmíme nikdy přestat hlásat velké principy svobody a práva člověka, které jsou společným dědictvím v anglicky mluvícím světě a které přes Magna charta, Listiny práv, habeas corpus, soudy před porotou a anglické zvykové právo našly svůj nejslavnější projev v americkém prohlášení nezávislosti.“

Při čtení je mi smutno a ptám se, v jaké míře je vůbec možné počítat s mladou generací při zastavení tohoto starého pochodu k válce. „Bylo by velmi dobré využít sil britského impéria, což by mohlo vést k uklidnění světa a významným finančním úsporám. Již používáme společně velké množství ostrovů; více jich může být svěřeno naší společné péči v blízké budoucnosti… Now, while still pursuing the method of realizing our overall strategic concept, I come to the crux of what I have traveled here to say. Neither the sure prevention of war, nor the continuous rise of world organization will be gained without what I have called the fraternal association of the English-speaking peoples. This means a special relationship between the British Commonwealth and Empire and the United States. This is no time for generalities, and I will venture to be precise.. . Z toho, co jsem viděl u našich ruských přátel a Spojenců během války jsem přesvědčen, že není nic, co obdivují tolik jako pevnost, a není nic, z čeho mají menší respekt než je slabost, zvláště vojenská slabost. Z tohoto důvodu staré učení o rovnováze sil je nezdravé.“

Proto byla 26. prosince zveřejněna modifikovaná vojenská doktrína Ruské federace. Proto dosáhl státní dluh zbytku Ukrajiny výše 69,3 miliard USD. Proto je celý Krym již podruhé bez varování bez elektřiny. Proto musíme přihlížet umírání Ukrajiny a nečinnosti Ruské federace a modlit se, aby její smrt přišla co nejdříve. Ne s pomocí moderních zbraní, ale s pomocí vládnoucí elity USA a EU uvědomující si nemožnost Ukrajinské oligarchie si dále hrát na demokracii, snít přitom o členství v EU a NATO a žebrat o peníze u každých dveří, které se nabízejí na cestě k platební neschopnosti. Proto musel Premiér Abdul Razak Najib, s nímž jsem měl možnost se osobně seznámit během sedmiletého působení v Malajsii, vzít v úvahu kritiku veřejnosti ohledně golfu s prezidentem Obamou a ohledně nepřítomnosti doma v době povodní a evakuace více než 105 tisíc občanů a přerušit svoji dovolenou. Proto si dovolila Čína jasně a ne zcela diplomaticky v tyto dny sdělit USA co si myslí o jejich požadavcích. Proto se objeví mořské materiálně-technické základny Ruské federace na Kubě, ve Venezuele a v Nikaragui. Proto budeme nadále žít s rusofobií. Nehledě na všechny reálné a virtuální hrozby, technické možnosti a informační technologie my všichni prohrajeme, jestli se nám nepodaří ve svém nitru prvně zvítězit sami nad sebou.

 

 

 

 


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jan Campbell

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Říci, že to má něco společného s islámem? Ve Francii je to o krk. Profesor z Paříže podává hrozivé svědectví

22:16 Říci, že to má něco společného s islámem? Ve Francii je to o krk. Profesor z Paříže podává hrozivé svědectví

GATESTONE INSTITUTE Kdo hájí člověka obviněného z rasismu, ten riskuje, že z něj bude také obviněn. …