Nohavica zmínil i rozdíl mezi Ostravou a Prahou. „Ostrava nemá všechno odjakživa. Jak mám rád Prahu a miluji Prahu a mám v Praze spoustu kamarádů, přijedeš do Prahy, tak Praha je odjakživa, Praha byla, je a bude. Kdežto tady, v tomto kraji chceš-li něco mít, tak to musíš z té země vydobýt. Pokaždé a znovu,“ popisuje. Nesamozřejmost bytí prý na Ostravsku pokračovala i po roce 89.
A právě roku 1989 a revolučních událostí se týkala i další část rozhovoru. Nohavica, který byl v Praze vůbec prvním, kdo zpíval na Václavském náměstí v Praze, své vzpomínky popisuje takto: „To bylo zajímavé, protože v pátek nastoupily ty události, v sobotu, v neděli se k nám donesly ty zprávy, že se tam něco v Praze děje, a protože ty události byly součástí toho všeho, co jsem dělal do té doby, čeho jsem se účastnil, a v tom 89 petice, někdy v únoru, za propuštění Havla, potom podepsání Několika vět a také další koncerty, které jsme dělávali, a písně, které jsme hráli, takže úplně přirozeně mi připadalo, že když se v Praze něco děje, tak že tam patřím,“ říká Nohavica.
Celý rozhovor s Jaromírem Nohavicou můžete zhlédnout zde.
Nohavica prý do Prahy vyjel během revolučních událostí v úterý, kdy měl koncert na Strahově, a ve středu již zvonil klíči na Václavském náměstí. „To byly ještě časy, kdy opravdu vážně to bylo nebezpečné, protože vím, že v tu středu večer se roznášela fáma po Praze, že se chystají Lidové milice k zásahu,“ přibližuje napjaté události sametové revoluce Nohavica.
Poté se Nohavica měl dostat až do středobodu dění v Laterně magice. „Někdo říkal: ‚Žádné čtení, ať něco zazpívá!‘ A pan Havel říkal tehdy: ‚Jarku, zazpívej něco, aby všichni zpívali‘,“ popisuje dále, jak vypadaly chvíle předtím, než se Nohavica jal promluvit k lidu a zazpíval píseň „Když mě brali za vojáka“.
Ostrava je prý pro Nohavicu lepší z toho pohledu, že na rozdíl od Prahy má stejně blízko i na Slovensko do Bratislavy i do Polska do Varšavy.
Fotogalerie: - Sametová hospoda
„Já jsem si uvědomil, že tehdy mi bylo najednou třicet šest let a dostal jsem svobodu, dostal jsem ji trochu darem, dostal jsem ji trochu nezaslouženě, ale dostal jsem ji,“ přidává.
Od sametové revoluce prý „jako bychom zapomněli, že svoboda znamená šance; šanci můžeš využít, nemusíš ji využít, ale máš ji. A lidi jako by zapomněli, že šance, když leží vedle tebe na zemi, tak se shýbni pro ni a zkus to, než abys do ní kopl. Zapomněli jsme na to, že jediný, na koho se můžeš spolehnout, jsi ty sám, a to ještě někdy jenom“.
Na závěr pak Nohavica řekl, že by po své smrti nechtěl mít žádnou sochu, lepší prý je, když lidé budou hrát jeho písničky. „Já už čekám, že přijde ještě jedno takové ‚ocenění-neocenění‘, když už jsme u těch soch. Až umřu, tak půjde pohřeb a jedni lidi půjdou za tou rakví a druzí budou stát na chodníku a budou pískat,“ doplňuje s návazností na udělení medailí, které obdržel v posledních letech, což dosti polarizovalo společnost.
Ing. Miloš Zeman
Nohavica, jenž roku 2017 obdržel z rukou prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání za zásluhy v oblasti umění, byl již několikrát kritizován některými kolegy i z hudební branže v minulosti, a to například za Puškinovu medaili, již převzal z rukou Vladimira Putina. „Český bard“, jak Nohavicu nazvala agentura RIA Novosti, toto ocenění získal za zásluhy o upevnění přátelství a spolupráce mezi národy a sbližování a vzájemné obohacování národních kultur. V děkovné řeči, pronesené v ruštině, Nohavica zazpíval při předávání ocenění v listopadu loňského roku část písně Bulata Okudžavy. Nedávno zpěváka kritizoval i písničkář Tomáš Klus.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rak
