Kauza Puškinovy ceny, dvojí metr České televize a dostihy v drzosti – to je v kostce obsah nejnovějšího přehledu mediálních zajímavostí.„V poslední době jsem několikrát, musím říct ke svému velkému údivu, chválil časopis Reflex, který jsem považoval dlouhou dobu zejména pod vedením pana Šafra nebo pana Bajgara za velmi bulvární a velmi pistolnický. Poslední dobou se mi však zdá, že přináší dosti vyvážené informace, že vedle určité efektnosti, kterou takový barevný týdeník samozřejmě musí mít a jeho čtenáři to od něj očekávají, přináší seriózní a velmi potřebné a užitečné informace,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jako důkaz předkládá článek ke kauze, která byla v posledních dnech velice medializovaná, a tou je Puškinova cena. Vyšel jednak v tištěném Reflexu jako editorial a rovněž na webu pod titulkem „Můj Nohavica a Puškinova cena“ s autorstvím Marka Stoniše. „Pan Stoniš se v něm velmi upřímně vyznává z obdivu k Jarku Nohavicovi a na rozdíl od všech těch, kteří pro něj našli v poslední době jen slova urážek a denunciací, jako paní Marvanová nebo pan Hutka a další lidé, tak v podstatě vystihl velice přesně, o co vlastně jde, o jakou cenu, o jaký problém, o jakou kauzu jde,“ upozorňuje mediální analytik.
Nohavica od 80. let otevíral ruské kultuře cestu do Česka
V článku ho zaujala formulace „Nohavica byl už v osmdesátých letech v dobrém slova smyslu vyslancem Vladimira Vysockého a Bulata Okudžavy v Česku – přebásnil a nazpíval mnohé jejich písně“, na což sám v minulém Týdnu v médiích poukazoval. „Jde o záměnu a nepochopení smyslu Puškinovy ceny. Jestliže pro jedny začíná a končí diskuse o ní u toho, že ji předává prezident, toho času Putin, tak by si mohl třeba uvědomit, že před časem ji předával také Boris Jelcin, protože za jeho prezidentského úřadování vznikla. Takže to není žádná Puitinova agresorská nebo propagandistická aktivita, je to jenom tradice, která pokračuje dlouhou dobu a těch laureátů byly desítky, ba stovky,“ připomíná Petr Žantovský.
Při té příležitosti zmiňuje rozhovor, který nedávno na toto téma poskytl pro ParlamentníListy.cz bloger Ladislav Větvička, nositel Krameriovy ceny za loňský rok. „Vozil bych sovy do Atén, kdybych to opakoval, stačí si to otevřít a čtenář se dozví vše podstatné o Puškinově ceně. A do toho právě ladí ten Stonišův text, protože autor přesně pochopil, že jde o to, že Nohavica od začátku osmdesátých let vlastně otevírá ruské kultuře cestu do Česka. Nezapomeňme, že my jsme namnoze byli pod vlivem okupace v srpnu 68 negativně naladěni vůči všemu, co jenom trošku zavánělo azbukou a Ruskem. A Nohavica byl první písničkář, který vnesl úplně nenásilnou formou ty ruské náměty, ruské písničkáře a ruské kolegy do českého prostředí,“ poukazuje mediální odborník.
Hysterie, která se vleče všemi možnými mediálními tlampači
Do té doby se tu ruská píseň hrála buď bojová při nějakých slavnostních příležitostech nebo různé písně padlých revolucionářů a podobné. „Nebo také Matuška zpíval ruské národní písně na svých deskách spolu s lidovými písněmi francouzskými nebo americkými, což všechno bylo ctihodné, dobré, v pořádku a v kontextu. Ale Nohavica byl první, kdo otevřel do Česka dveře takové té ruské polooficiální a lehce protestní kultuře a nechal nám pocítit, že jsme s nimi na jedné lodi. To je strašně dobře. Kdyby za nic jiného, tak za tohle si tu cenu určitě zasloužil. Velice si vážím pana Stoniše, že se navzdory té hysterii, která se vleče všemi možnými mediálními tlampači, přihlásil k tomuto poznání. Stoupl tím v očích mnoha čtenářů nejen Reflexu, ale i jiných médií,“ myslí si Petr Žantovský.
Psali jsme:
Také o druhé téma se zasloužil Reflex. „Tentokrát Viliam Buchert, jenž bývával dlouhá léta zahraničně politickým komentátorem v Mladé frontě Dnes, jednu dobu i zástupcem šéfredaktora a v roce 2010 přesídlil do Reflexu. Už tehdy patřil k tomu nejlepšímu, co česká žurnalistika vůbec měla, a to z hlediska odbornosti, nestrannosti, objektivity a také z hlediska jakési užitečnosti informací, které přinášel. Takže jsem jeho články vždy četl s velkou pozorností, protože jsem věděl, že to není žádné mlácení prázdné slámy, ale že se z nich něco dozvím, že v nich bude něco užitečného i pro mě,“ přiznává mediální analytik s tím, že nejinak tomu je i u aktuálního článku s titulkem „Dvojí metr České televize: Příjezdy nelegálních migrantů v Evropě neřeší, Trumpa a karavany uprchlíků ukazuje pořád“.
Výsledek informování veřejnoprávních médií je nepotřebný
Tento článek považuje za velmi důležitý pro jakoukoli diskusi o českých veřejnoprávních médiích. „A to proto, že na velmi konkrétních příkladech ukazuje, že ta média jsou neobjektivní, že jsou stranická, že informují výběrově, že výsledek jejich informování je pro diváka, posluchače nebo čtenáře víceméně nepotřebný, protože když nemáte informaci celou, jako kdybyste neměl žádnou. Příklad, který uvádí pan Buchert spočívá v tom, že zatímco nelegálním přechodům vnější hranice Evropské unie se tuzemská média moc nevěnují, tak o takzvané karavaně migrantů, která míří ze středoamerických zemí přes Mexiko k hranicím USA, vysílá Česká televize něco každý den,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
„Proti Donaldu Trumpovi se vede jakási kampaň, protože staví ploty, posílá policii na mexické hranice a snaží se zabránit masové migraci lidí ze Střední Ameriky do Spojených států. Proto ‚jejich‘ Česká televize – říkám ‚jejich‘, protože jak správně řekl pan Schwarzenberg v době televizní stávky, tak Česká televize patří těm, kteří v ní pracují, ono to tak platí, takže to je jejich Česká televize, nikoli nás, kteří ji opravdu financujeme – dělá z Donalda Trumpa čerta, který je tak ošklivý, tak nemorální, tak antihumánní, že všechny ty zástupy ilegálních migrantů ze Střední Ameriky chce nechat za hranicemi Spojených států,“ podotýká mediální odborník.
Signatářům se přikazuje přijmout libovolné množství migrantů
Přitom ale už v naší veřejnoprávní televizi neuvádějí ani jeden důvod, proč by to neměl dělat. „Proč by měl Donald Trump pouštět Středoameričany do Spojených států, aby tím ještě zahušťoval vnitropolitické problémy, sociální problémy, ekonomické a další, které USA nepochybně mají? Trump se v mnoha směrech chová jako blázen, jako válečný štváč, jako člověk těžko vyzpytatelný, to je nesporné. Ale na druhou stranu tohle je aktivita, kterou od něj očekává jeho volič. On očekává, že se o něj bude prezident starat, že se bude snažit chránit jeho majetek, jeho bezpečí, jeho identitu a jeho ‚americtví‘. A k tomu ‚americtví‘ ale nepatří zástupy ilegálních migrantů,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
Když to dává do kontextu s tou dnes tak diskutovanou Úmluvou OSN o migraci, tak je přesvědčen, že to do sebe velmi dobře zapadá. „Protože jestliže ta aktivita OSN, když to zjednoduším na dřeň, vede k tomu, že se v podstatě přestane rozlišovat legální a ilegální migrace a ilegální migranti budou požívat stejných práv jako ti legální, tak to je něco, co prostě Spojené státy nepodepíší. Já doufám, že náš premiér Babiš zůstane na svém stanovisku a také pan ministr zahraničí Petříček si podrží názor, že se Česká republika stejně jako Maďarsko, Rakousko a další státy nepřipojí k této úmluvě, protože je smrtící. V podstatě přikazuje signatářským státům, aby přijaly libovolné množství legálních či ilegálních migrantů a jejich práva i jejich statut staví na stejnou úroveň,“ varuje mediální analytik.
Různá intenzita toho, jak ČT informuje o obou migračních tocích
Nediví se proto, že se Donald Trump a také někteří rozumní politici v Evropě něčemu takovému brání. „Nu a pan Buchert upozorňuje na to, že Česká televize o tomhle nyní referuje velice hustě, zatímco v minulosti o nelegální migraci mluvila velice málo. To byl ale prezidentem pan Obama, který požíval mediální podpory a obliby. To Trump je veřejný nepřítel. Viděli jsme to konec konců na jásotu velké části českých novinářů po oznámení výsledků amerických voleb do tamního Parlamentu, jak se úplně tetelili radostí, že při volbách do jedné jeho komory zvítězili demokraté, že jsou mezi nimi muslimky, Indiánky, že Trump bude mít problémy, že mu Sněmovna některé kroky neschválí. Úplně ti komentátoři řičeli nadšením,“ žasne Petr Žantovský.
Nehodlá vůbec komentovat vývoj v Americe ani tamní parlamentní volby, ale vrací se k článku Viliama Bucherta. „On srovnává míru a intenzitu toho, jak informují veřejnoprávní média, tedy potažmo Česká televize, o stavu migračních toků v Evropě a o stavu migračních toků v Americe. Evropu v tuto chvíli v podstatě zamlčují. O tom, že se neustále nějaké NGO snaží propašovávat do Evropy ilegální migranty za veřejné peníze od evropských institucí a od států Evropské unie, se v podstatě mlčí. Ale naopak se velice tvrdě útočí na Trumpa za to, že se snaží chránit své občany. Jestliže Evropská unie nezačne chránit občany EU, dopadne velmi špatně. A pan Buchert to popsal velmi dobře. Takže i on je dnes adeptem na článek týdne,“ hodnotí mediální odborník.
Dostihům v drzosti kraluje Forum24 a jeho disidenti
Pro závěrečné téma využije příměr, který odposlechl z jednoho pořadu Jaromíra Soukupa. „Použil krásný výraz, krásné sousloví, ‚dostihy v drzosti‘. A k tomu jmenoval Luboše Rosí a pana Švece z České televize a další příklady, jako že to jsou ti lidé, kteří se účastní ‚dostihů v drzosti‘ a nějak to zdůvodňoval. Zůstanu u toho výrazu ‚dostihy v drzosti‘. Ten se mi vybavil, když jsem četl na serveru Forum24 článek, který se jmenuje ‚Demokracie prý není ohrožena. Proč se tedy firmy bojí vyvěsit billboard deníku Forum24?‘ Z toho článku plyne, že Forum24 jsou disidenti, hrdinové naší doby, kteří se bojí v podstatě o holý život a holou existenci, protože stát je zprivatizován duem Babiš, Zeman, a moc je nějakým způsobem uzurpována. Používají takové výrazy jako ‚absolutní nadvláda‘, ‚arogance moci‘ a podobně, což jsou hodně silná slova,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
„Musím říct, že když jsem to četl, tak jsem málem spadl ze židle, jak nepředstavitelný ‚dostih v drzosti‘ to je. Forum24 je portál, časopis, rozjíždějí i knižní edici, je to aktivita, která je velice bohatě placena z různých vládních i nevládních zdrojů. Každý, kdo chce, se na to může podívat na stránkách organizace, která to provozuje, a v podstatě lze i velmi snadno dohledat zdroje financí. A to, že pan Šafr a jeho lidi se dnes stylizují do pozice bezmála Václava Havla a chartistů a lidí žijících v podzemí za komunistů a ohrožených na existenci a ohrožených často na životě nebo na zdraví, to je tak příšerná a tak nepředstavitelná drzost, že mi nad tím zůstává absolutně rozum stát,“ přiznává mediální analytik.
Mohli bychom si říci, že to je jen blbé, ale je to velmi nebezpečné
Připodobňuje to k situaci, jako kdyby se v roce 1985 snažilo Rudé právo někomu namluvit, že vlastně dělá opoziční činnost navzdory komunistickému režimu, je ohroženo na své existenci a lidé, kteří pracují v Rudém právu, jsou vlastně hrdinové naší doby. „To je opravdu ‚dostih drzosti‘ a tenhle dostih Forum24 vyhrává o mnoho koňských délek, to Hlídací pes či Neovlivní jsou daleko zpět. Tu míru drzosti, kterou si troufli z Fora24, jsem ještě neviděl. Navíc ještě je republika těmi jeho zmíněnými billboardy polepena. Je na nich zobrazena velmi banální koláž pánů Babiše a Zemana s propletenými prodlouženými nosy. To jsou tak banální výkřiky, že to člověka z hlediska estetického uráží a z hlediska soudnosti a věcného rozumu zaráží,“ tvrdí Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
„Mohli bychom si říci, že to je jenom blbé, ale není. Je to velmi nebezpečné, protože zejména u mladých lidí pojem hrdinství ještě není spjat s žádnou osobní zkušeností. Jestliže se někdo staví do pozice hrdiny a neohroženého bojovníka za pravdu a lásku a jiné takové podobné věci, tak se může stát, a toho se dost bojím, že mu bude věřeno. Navíc když se to ještě podpoří aktivitami typu ‚Jeden svět do škol‘, což jsou mnohamilionové dotace Ministerstva školství pro Člověka v tísni, který jezdí po všech typech škol a agituje tam a vysvětluje, jak mají žáci a studenti chápat problémy dnešního světa. V podstatě dělá úplně stejnou agitaci jako Forum24 jenom trošku méně bulvárně,“ srovnává mediální odborník.
Aktivity Člověka v tísni na školách připomínají Orwellův román 1984
Ten rozdíl je nasnadě, neboť Forum24 je bulvární, dezinformační a konspirační médium, takže to patří k jeho metodice. „Je to velká hrozba, vůbec bych to nepodceňoval, protože na jednu stranu tady máme státem podporované aktivity Člověka v tísni, který indoktrinuje po způsobu Orwellova románu 1984 lidi už od dětského věku, na druhé straně tomu ty dezinformační a konspirační média dělají jakoby mediální stafáž. A ještě se tváří, že jsou vlastně hrdinové. To je něco tak obludného, že nevím, jestli to lze ještě nějak trumfnout. Asi ano. Možná že nám to v příštích dnech či týdnech ukáží, uvidíme. Ale vůbec mi z toho není dobře,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
