Půda je podle Duky to nejcennější, co nám naše vlast může nabídnout. Lidé, kteří se o půdu po celé generace starali, si proto zaslouží úctu. O to větší poklona jim pak náleží za to, že současní zemědělci či jejich předkové museli strpět komunistický útlak nebývalých rozměrů.

„Jako malý kluk si kolektivizaci vesnice pamatuji velmi dobře. Selskou moudrost a um tříbený po staletí tehdy nahradili inženýři lepších zítřků. Rozryli drobná rodová políčka na velké a nevkusné lány. Víru v Boží pomoc a úctu k přírodě nahradila chemická hnojiva a těžká strojová technika. Tehdy církev vyhlásila, že soukromý majetek je nedotknutelný. Musím ale vyznat, že ta obrana soukromých zemědělců měla z naší strany právo na větší pomoc a ochranu. Trochu se stydím i za to, že se mezi námi nalezli ti, kteří kolektivizaci venkova napomáhali. Také se jako církev musíme omluvit, že jsme na drobné zemědělce dostatečně nemysleli po revoluci a starali se více o sebe. Dnes se nám to vrací,“ poznamenává kardinál.