Majid uprchl z Íránu, kde byl ze strany tamějšího režimu přímo ohrožen na životě. Ve Velké Británii již žije téměř rok, ale stále je mu nepříjemné o své minulosti hovořit. Ani ve svém novém domově však nemá situaci nijak ulehčenou. Žije na předměstí Manchesteru a jeho první žádost o azyl byla úřady odmítnuta. Přesto o jeho získání usiloval dál, protože návrat do Íránu by pro něj byl nebezpečný. „Stal se ze mě na chvíli bezdomovec a bez pomoci lidí z místní farnosti bych nepřežil,“ svěřuje se Majid. Další žádost o azyl měl původně předložit v Liverpoolu. Na cestu by ovšem neměl peníze a musel by jít 12 hodin pěšky.

Celý text v angličtině najdete ZDE

Nakonec měl přece jenom štěstí a žádost podal přímo v Manchesteru. Ale i tak musel čelit překážkám. „Přijel jsem na ministerstvo vnitra a předal jim důkazy svědčící i oprávněnosti mé žádosti o azyl. Nikdo tam nemluvil mým jazykem a ani se nesnažili mluvit pomalu a srozumitelně anglicky. Chtěli mi to co nejvíce ztížit,“ stěžuje si Majid, který hovoří jen velmi málo anglicky. Když si představí, že málem kvůli žádosti o azyl cestoval pěšky do vzdáleného Liverpoolu, není mu dobře po těle. „Neumím anglicky a nemohu jen tak s každým komunikovat. Navíc nikoho v Liverpoolu neznám a nemohl bych tam zůstat. Bylo by to opravdu těžké a zbytečně tvrdé. Vždyť to papírování trvalo jen 20 minut,“ podivuje se Majid.