Nedávno jsem zhlédl na Seznamu článek, v němž redaktor Jindřich Šídlo nadšeně popisuje přejmenovávání pražských ulic, náměstí a stanic metra po listopadu 1989. Text mi připomněl výtvory nadšených politruků typu Dušana Jasánka či soudruha Troníka v padesátých letech, kteří se v rámci potroublé propagandy příliš nezatěžovali fakty. Je vidět, že z hlediska úrovně mediální propagandy jsme se v podstatě vrátili do předlistopadových časů. Vidíme to především v protinárodní ČT, ale mnohdy rovněž na Seznamu. Opravdu úžasný pokrok, pravda vítězí. Hus i Masaryk by nevěřícně koukali, Emanuel Moravec tleskal, jak se podporuje, případně vyrábí německá euromarxistická eurohistorie.
Obecně je smutné, že v naší zemi se neustále něco přejmenovává, staví a bourá na základě různých ideologických pohledů. Po osvobození od rakouské třistaleté okupace se začalo vcelku logicky přejmenovávat. Ulice se jmény rakušáckých mocipánů a zněmčelé šlechty jsme opravdu nepotřebovali. Stržení mariánského sloupu byla stupidní šaškárna, naprosto zbytečná. Nicméně vyjadřovala vůli národa. V době další okupace němečtí nositelé západní kultury a obohacení bourali pomníky osobností první republiky, nebo aspoň nechávali osekávat a upravovat. Později soudruzi bourali pomníčky americkým vojákům v jihozápadních Čechách, postavili a zase odstřelili pomník soudruhu Stalinovi, některé sochy zmizely do skladů. To, že přejmenovali třídu Adolfa Hitlera, je pochopitelné, přejmenovávání ulic pojmenovaných po osobnostech prvního odboje už méně.
Po roce 1989 nastala šaškárna kolem opakovaně přetíraného tanku na Smíchově a jeho odstranění. Jen bych připomněl, že tank byl věnován Praze jako symbolický ochránce před nepřáteli. V současnosti se v rámci propagandistické sprostoty odstraňuje pomník maršála Koněva. A brzy začalo se opět přejmenovávat. Pominu současnou zhovadilost návrhu pojmenovat náměstí po ruském Němcovovi. To můžeme rovnou vrátit třídu Adolfa Hitlera. V Berlíně by možná atomovému Hřibovi potichu zatleskali. Plní úkoly na jedničku s hvězdičkou a pražská havlérka jásá.
Nicméně se nelze nepodivit nad páně Šídlovým nadšením nad některými z opakovaně přejmenovávaných architektonických produktů. Chápu, že někdo nemusí být nadšen Leninem. Ovšem poněkud komické je přejmenovávání ulic a náměstí pojmenovaných po Marxovi, jestliže jeho bustu mají euromarxističtí byrokrati vládnoucí nám v německém zájmu z Bruselu vystavenou přímo před svým hnízdem. Zleva i zprava (Babišova vláda i její podpůrná jako opozice) se na nás valí z médií pseudolevičácké komedie, které se opírají přímo, nebo vykrádají myšlenky Marxe a Engelse. Nedávno se opravdu předvedli Piráti, klon TOP 09, spolupracující se socialisty, pravou podporou Babiše a jeho euromarxistické ANO. A prý opozice.
Vyhneme-li se ideologickým osobnostem, můžeme se podívat do historie. Je třeba si položit otázku, co má euromarxistický propagandista Šídlo proti Fučíkovi. Byl to nadšený komunista, který ovšem nikomu neublížil. Jako ukázkový bohém úspěšně sexuálně dobýval měšťanské dcerky v Plzni. Vzor některých našich současných morálních komediantů. Nicméně to byl aktivní účastník odboje proti německým okupantům, kteří ho nakonec zavraždili jako mnoho dalších komunistů.
V případech německé spravedlnosti založené na nacistické ideologii nelze používat slovo poprava, s výjimkou kriminálních zločinců. Je opravdu ilustrativní, že soudruzi v předlistopadovém období ponechávali prostor, byť výrazně omezený i pro nekomunistický odboj, například vojenskou skupinu tří králů. Bojovali stejně jako Fučík proti okupantům a ze stejného důvodu položili životy, stejně jako Fučík. Komu vadila Sokolovská, která připomíná bitvu u Sokolova, kde se střetli naši vojáci v SSSR s německou armádou.
Možná nějakému primitivnímu antisemitovi, protože značná část vojáků pěšího praporu plukovníka Svobody byla tehdy židovského původu. Komu vadila Dukelská, připomínající boje o Duklu, kde se naši vojáci snažili prorazit na pomoc Slovenskému národnímu povstání v boji za osvobození naší republiky od německých okupantů? Mnozí z nich nebyli žádní bolševici a řada z nich po únoru 1948 špatně dopadla. Můžeme si připomenout Buršíka. Možná připomínka boje proti německým okupantům vadí současné německé propagandě a jejím domácím politickým a mediálním slouhům.
Již třicet let přepisují naše dějiny s cílem ponižovat a vykořisťovat český národ, stejně jako kdysi okupanti. Vlajka a rétorika se změnily, cíle a propagandistické metody nikoli. Mnozí naši politici a mediální poskoci tím platí za mlčení o kolaboraci svých předků s německými okupanty, případně za utajení svinstev, která páchali jako zapálení soudruzi v padesátých letech. Komu vadí obránci míru? Asi těm, kteří chtějí vyvolat třetí světovou válku, která bude v Evropě jaderná.
Pilíři současné EU jsou lež a korupce, které se v řadě českých médií, a to v různých formách, spojují s hloupostí a sprostotou jako vzorovými projevy bruselské propagandy.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Koller
