Rakušanová v rozhovoru promluvila o tom, jak díky anténám na své chalupě v Bavorském lese měla kontakt s domovem, mohla se dívat na zprávy z Československa a měla přehled o socialistické realitě. Sledovala dokonce i seriály, přitom ty současné jí připadají rozvláčné. „Jednak je dělali solidní tvůrci, teď mluvím například o Nemocnici na kraji města, pak jsem v nich reálně viděla chování lidí v Československu,“ řekla.
Vadí vám tempo očkování v ČR?Anketa
Mluvila například o tom, jak byly zobrazovány ženy. „Bylo až neuvěřitelné, co považovaly za běžné. Na manželce leželo úplně všechno: od zaměstnání přes starost o domácnost a děti, jejich výchovu až po péči o manžela,“ popsala, co jí přišlo fascinující, a dodala, že běžným zjevem v socialistických seriálech bylo, že žena přišla z práce, vyzvedla děti z družiny a pak ještě kmitala mezi sporákem a stolem, zatímco muž a děti čekali na jídlo.
Bavorská žena sice také prý nebyla vrcholem emancipace, ale zvládat levou rukou dvojí zátěž od ní nikdo neočekával. Od československé ženy se dle Rakušanové ani neočekávalo, že by budovala kariéru. „V zaměstnání to dotáhly maximálně na sekretářky šéfů,“ mínila s tím, že se ani nečekalo, že by žena řádně se starající o rodinu něco takového chtěla. „Takovou degradaci si dnes ani neumíme představit,“ říká Lída Rakušanová.
Fotogalerie: - Krutá tradice kontra tofu kapr
Ve Svobodné Evropě, kde pracovala, na sebe prý narážely dvě generace emigrantů, ti z roku 1948 a pak z roku 1968. „Já jsem se snažila do podobných bojů nevstupovat,“ uvedla, ale popsala, proč se dvě skupiny neměly rády: „V roce 1948 utíkali lidé před komunistickým režimem. Naopak mezi emigranty po roce 1968 byli často reformní komunisté, kteří v 50. letech pomáhali tento režim budovat, což jim uprchlíci z roku 1948 nezapomněli.“ Zmínila, že ke smíru nebo alespoň uklidnění došlo po roce 1989, protože se první skupině povedlo to, oč usilovali, že komunisté Československu již nevládli.
Její práci v rádiu ocenili politici i nadace. „Osobně podepsaným dopisem vám poděkoval i americký prezident Bill Clinton,“ zmínila redaktorka Lenka Hloušková. Rakušanová řekla, že tento dopis věnovala na charitativní dražbu. „V Plzni tehdy vydávali kalendář Ženy bez hranic, mezi něž jsem se dostala i já. Ocitla jsem se mezi esy typu Martina Navrátilová. Ta do dražby věnovala tenisovou raketu a já ten Clintonův dopis,“ řekla a poskytla i přibližnou informaci, kolik za něj tehdejší zájemce zaplatil: „Asi za dvě stě tisíc. Ale přesnou částku vám neřeknu.“
Komentovala i současnou svobodu slova. Za tu se podle ní musí pořád bojovat. „Občas zírám, jak rychle se dá na věci, jež kdysi byly běžné, zapomenout, jak rychle se mohou vrátit autoritářské pořádky. Vidíme to nejen u nás, ale také kolem nás. Základem demokracie je, aby fungovala občanská společnost,“ prohlásila.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
