„I když trh se zemním plynem funguje v Evropě i Spojených státech bez problémů, idea vytvoření jednotného světového trhu je zatím v podstatě nereálná. Trvalé cenové výkyvy mezi hlavními zákazníky ze států nacházejících se v Evropě, Severní Americe a asijsko-pacifické oblasti jsou však důkazem, že by sjednocený trh s plynem mohl být v celosvětovém měřítku mnohem efektivnější," tvrdí Kurdin.

„V současné době však ceny plynu nevykazují žádné známky toho, že by se k sobě začaly přibližovat. Na konci letošního léta byla v americkém Henry Hub v Louisianě cena zemního plynu 150 dolarů za 1000 kubíků. Zatímco na evropském velkoochodním trhu se cena za stejné množství plynu pohybovala mezi 250 až 400 dolary. Zkapalněný plyn (LNG) se zase od katastrofy v japonské Fukušimě prodává za cenu v rozmezí 600 až 700 dolarů," zmiňuje Kurdin.

„Stále rozdílnější ceny zemního plynu v různých koutech světa v posledních čtyřech letech paradoxně signalizují spíš deglobalizaci trhu než jeho postupné sjednocování. Zpočátku se tak dělo v důsledku nepříliš rychlého rozvoje na trhu s LNG. Tento trh v posledních letech stagnoval z důvodu nedostatečně rozvinuté infrastruktury," konstatuje Kurdin.

„Pro tradiční dodavatele plynu je limitující, že mezi Evropou a Asií je doposud vystavěno příliš málo potrubí. Rusko sice nyní začalo pracovat na výstavbě plynovodu do Číny, ale zatím neexistuje žádný projekt, který by počítal s plynovodem vedoucím z Evropy do Asie. Vedle Ruska by ještě teoreticky mohl vyvážet plyn do Číny i Evropy Turkmenistán. Tato země se řadí co do světových zásob zemního plynu na šesté místo. V současné době však dodává plyn zejména do Číny. Větším dodávkám plynu do Evropy brání nedostatečná produkce a problémy s infrastrukturou," píše Kurdin.