Na prvním místě zdůraznil, že sami Evropané rádi zpochybňují své evropanství. Zato když se zeptáte Jihoameričana, jak by definoval evropanství, prý to dokáže poměrně snadno.
„Přes všechny závažné nedostatky je asi Evropa místem, kde se podařilo nejlépe naplnit ideál křesťanské úcty k jednotlivci. Vezměte si zejména sociální standardy, které jednotlivci nedovolí padnout tak hluboko na dno, jak se vám to může stát například v USA. Vezměte si rozvinuté zdravotní zabezpečení, ale také odlišné kulturní cítění. Evropa je tedy - vedle lokálního patriotismu (fandím své obci a kraji) a vedle českého vlastenectví - součástí mojí identity.“ uvedl Svoboda.
„Zadruhé je pro mě evropanství a vlastenectví protikladem k nacionalismu a izolacionismu; evropanství to vylučuje. Jiné země a jejich obyvatelé jsou pro mě partnery, někdy konkurenty, ale nikdy nepřáteli. To ale neznamená nutně souhlasit se všemi režimy, které po Evropě panují. Vlastenectví se v rámci evropanství otevírá k dialogu. Naopak nacionalismus vede k izolaci, k omezování prostoru pro vzájemné poznávání. A dialog, to vede ke konfliktům a válkám,“ hovořil dál Svoboda.
Teprve na třetím místě má Svoboda samotnou Evropskou unii a členství v ní, které spoluutváří to, čím Evropané jsou. Evropská unie představuje pro Svobodu naplnění jistého snu, který žili obyvatelé starého kontinentu po stovky let. Snu o spolupráci. Tento sen o jednotné Evropě snil už český král Jiří z Poděbrad. Jistěže platí, že EU je lidským dílem, které není dokonalé a je třeba ho vylepšovat, ale to podle Svobody nemění nic na tom, že myšlenka spolupracující Evropy je správná.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
_635340008670404046.jpg&id=21882)