Jaroslav Bašta tak na Britských listech vysvětluje základní principy diplomatických vztahů. Prvním je reciprocita – pokud má Česká republika v Bernu velvyslanectví, pak i Švýcarsko má stejný úřad v Praze.

„Pro pořádek je třeba dodat, že jmenování velvyslance musí předcházet jeho akceptace ze strany hostitelské země. Dokud ta nepřijde ve formě akreditace, nesmí se jméno případného kandidáta zmiňovat veřejně,“ upozorňuje bývalý ministr. „Obvyklou (přísně dodržovanou) diplomatickou zvyklostí pak bývá, že ambassador budoucí hostitelskou zemi před předáním svých pověřovacích listin oficiálně nenavštíví,“ dodává.

Ze zmíněného principu reciprocity vyplývá, že diplomaté z takových dvou zemí mají stejnou hodnost. „Jednostranné ponížení úrovně vztahů pak může být chápáno jako kritika druhé země nebo projev podřízenosti. Když to vztáhnu k již zmíněnému Švýcarsku, v Bernu si budou moci vybrat, zda je to naše kritická reakce na proces proti manažerům MUS nebo naopak naše sebekritika za přístup českého státu, který se choval a chová v této kauze nesvéprávně,“ poukazuje Bašta.