Blíží se konec roku. Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější období od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?
Přelomový? No jak se to vezme. Řeckou krizi spustily účetní podvody jejich vlády už před několika lety, migrační vlny se opakují v pravidelných cyklech, jen jejich směr je vždy jiný, problém s Ukrajinou taky není objevem letošního roku a koneckonců ani teroristické útoky nejsou něco, co bychom dříve neznali. Ale svět se zrychluje, a díky médiím zmenšuje. Prostřednictvím on-line médií dnes máme rychlejší informace o událostech na druhé straně zeměkoule než o tom, co se děje u souseda.
Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?
Evropská unie při řešení této problematiky selhala na celé čáře. Možná má postup Německa – nebo Maďarska, pokud to chceme brát z druhého extrému – nějaký racionální základ, možná má někdo v EU nějakou vizi, ale je jisté, že ji nedokázal jasně vysvětlit ani dalším členským státům Unie. Natož pak občanům, kterým – když nemají jasná fakta a vize – nezbývá, než věřit informacím z veřejných zdrojů.
V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil ze šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková