Minule jste hovořil o investorech, kteří v naší zemi hledají poklad.

Ano, je to tak. Ale na rozdíl od těch románů, které jsem četl jako malý kluk, to není na pustém ostrově, ale v hustě obydlené české krajině. Poklad není ukrytý v jeskyni, ale mají být kvůli němu vztyčena větrná monstra, o 100 metrů vyšší než jinde, a pomyslné dukáty jsou naše budoucí daně. Jedno mají ty dva příběhy přece jenom společné, na cestě k pokladu potřebují mapu.

A kde ji mají, tu mapu?

Když ještě ve Fialově koalici plánovali tuhle akci, vzali dvě mapy.

První byla mapa povětrnosti České republiky, podobnou jsme měli z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR ještě v Pačesově komisi. Tahle se ale od té naší liší výškou větru, zadáním na rozdíl podobných odborných analýz bylo postavit věže o 100 metrů vyšší, aby vítr „přefoukl“ pohraniční hory. Takto plánované vrtule mají převyšovat horu Blaník. Nedokážu pochopit, jak tohle mohl počítat český „výzkumník“, který měl na střední škole maturitu z české literatury a alespoň základy dějepisu.