„Palach pro mě osobně i pro mou generaci znamenal strašně moc. Byli jsme stejně staří, studovali jsme na stejné fakultě. Potkával jsem ho na chodbách, osobně jsem se s ním ale neznal,“ uvedl Halík s tím, že je rád, že se Palach zapsal do povědomí, tato událost nezapadla a stala se součástí kulturní paměti.
„Postava Palacha se spojila s nějakou myšlenkou a stala se součástí kulturní paměti, stejně jako je Masaryk, určitě bude Havel, asi nebude Miloš Zeman,“ začal Halík svou řeč na setkání Klubu pátečníků, který navazuje na činnost prvorepublikových „pátečníků“.
Pak pokračoval ve vzpomínání dál: „Ten den, když přišlo upálení Palacha a pak ta smrt, tak jsem to strašně silně prožíval. Organizoval jsem rekviem za Jana Palacha v tehdejším studentském kostele svatého Tomáše na Malé Straně. Nesl jsem tam v zimníku posmrtnou Palachovu masku a pak zpět na filozofickou fakultu, kde jsme shodili Leninovu bustu a dali tam Palachovu masku, která inspirovala památník, jenž dnes na fakultě je.“
„Pro mě vlastně ta noc, kdy jsem nesl tu masku, byla velkým životním obratem. Najednou jsem si uvědomil, že je tu někdo, pro koho to, abychom se nezkřivili jako národ, je vlastně důležitější než jeho vlastní život,“ pokračoval. A zmínil dopis, který Palach zanechal, v němž píše, že on je pochodeň číslo jedna a budou další. „Pochopili jsme smysl oběti, že to nebyl jen protest proti okupaci, ale protest proti únavě společnosti a začínající kolaboraci. Společnost to začínala vzdávat a Palach ji chtěl probudit,“ doplnil.
„My jsme byli v situaci, kdy jsme byli pochodeň číslo dvě. Říkal jsem si, co mám udělat. Tam někde začalo mé rozhodnutí pro kněžské povolání. Řekl jsem si, že nemůžu nikam zdrhnout, když tu tento člověk obětoval život za náš národ. Rozhodl jsem se v zemi zůstat s tím, že se nezkřivím,“ pravil Halík.
Když pak byl předvoláván na výslechy na StB, vždy si prý vzpomněl právě na Palacha. „Když mi něco slibovali a vyhrožovali, řekl jsem si, že už kvůli Palachovi to nemůžu udělat. Jinak by tu byla jeho oběť nadarmo,“ řekl Halík, podle nějž to podobně vnímala řada dalších lidí.
„Pak se stalo to, jak je v Písmu, „zrno pšeničné musí odumřít a pak vydá velké plody“, že pak po dvaceti letech ten Palachův týden, ta jeho oběť vyvolala ty nepokoje, které odstartovaly konec komunismu, což vyvrcholilo v listopadu 1989,“ uzavřel s tím, že tato událost nakonec přinesla své plody, i když po delší době.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
