Kniha je zamyšlením nad uplynulými 23 roky, nejde však o paměti. Hlavní tezí Klause je, že soudobý svět se od idejí svobody, parlamentní demokracie a tržní ekonomiky stále více vzdaluje.
Jádrem knihy je její druhá část, která má 15 subkapitol. V nich prezident diskutuje „uzlové“, zlomové a klíčové okamžiky uplynulých 23 let od pádu komunismu po arabské jaro.
Kromě mnoha jiných věcí, od EU, rozpadu Jugoslávie, Maastrichtské smlouvy, sjednocení Německa či 11. září a boje proti terorismu, se Klaus vrací i ke kritice svého předchůdce ve funkci prezidenta – Václava Havla.
Boj Havla s parlamentní demokracií a humanitární bombardování
Vymezuje se tradičně proti Havlově pojetí občanské společnosti, humanrightismu či komunitarismu, které považuje za jedny z několika ohrožení pro parlamentní demokracii.
„...boj Václava Havla a všech havlistů s naší rodící se, stále ještě slabou politickou a parlamentní demokracií jsme – zejména v devadesátých letech – vnímali velmi ostře. A věděli jsme, že je tím naše demokracie oslabována, ne-li zničena. Nemohu jim to nikdy odpustit,“ píše prezident.
Prezident Klaus kritizuje Havla i za termín „humanitární bombardování“ spojovaný s bombardováním Srbska (tehdejší „zbytkové“ Jugoslávie), proti kterému Klaus vystupoval. Podle Klause je to neuvěřitelný termín Václava Havla, „který by jinému politikovi po zbytek jeho života nebyl prominut“.
Psali jsme:
Otevřené nepřátelství Havla ke Klausovi
Klaus také píše, že Havel měl nemalý a nesporně negativní podíl na tom, že část Slováků chtěla samostatný stát.
Václav Klaus si také postěžoval, že nemohl celé volební období 1996-2000 dokončit kromě dalšího také kvůli otevřenému nepřátelství tehdejšího prezidenta Václava Havla „jak vůči mně osobně, tak vůči trhu a kapitalismu (které tak zřetelně vytrysklo na povrch v jeho známém rudolfinském projevu)“.
Když hodnotil smrt polského prezidenta Lecha Kaczynského, tak Klaus uvedl, že osobností jeho formátu nebyl ani jeho předchůdce Lech Walesa, ani Václav Havel, „který hrál vždy primárně sám na sebe“.
Havel naši svobodu nechtěl
Ohledně polistopadového vývoje Klaus dále říká, že s Havlem byli na jedné lodi jen proti komunismu. Pokud jde o svobodnou společnost, byl Havel a havlisté na opačné straně: „Oni naši svobodu nechtěli. Chtěli svobodu – a exkluzivitu – svou. Přesnější by bylo říci, že oni žádný Západ nechtěli, oni chtěli osvíceně a sametově vládnout – podle svého. Proto není náhodou ani to, že chtěli budovat mosty mezi Východem a Západem. Mezi Varšavskou smlouvou a NATO.“
Klaus nedávno zkritizoval Havla v rozhovoru pro polský časopis Do Rzeczi. „Václav Havel a jeho specifická ideologie, pro kterou nemám lepší název než havlismus, byl absolutně jiný svět. Trh nazýval hokynářstvím, místo demokracie chtěl elitářskou postdemokracii, místo konzervatismu a tradičních hodnot prosazoval modernistické boření existujícího lidského řádu. Byla to spíše ozvěna francouzského jakobínství než britský konzervativní princip klasického liberalismu. Bylo to extrémní levičáctví. Tyto věty jsou jen stručným naznačením zásadních rozdílů mezi námi dvěma, není to vážné pojednání o Václavu Havlovi. Měl bych ale snad také alespoň zmínit jeho kosmopolitismus proti mé důvěře ve stát, ve kterém žijeme. Byl to také výbojný zahraničně-politický intervencionismus (a humanitární bombardování) místo respektu ke kterékoli zemi světa,“ uvedl o Havlovi Klaus.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
