Média jako likvidátor normality tohoto světa, ale i jako oběť koronavirové krize, navrch dvojí metr televizního radního. Tak vypadá přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „V tom minulém jsme se zevrubně věnovali nesmyslům, které s postmoderní brizancí likvidují normalitu z našeho světa, tu pod vlajkou LGBT nátlaku na tradiční rodinu, tu pod hesly o oživeném protičernošském rasismu. Dnes přidáme do tohoto kotle další aktuální zprávu vzešlou přímo z mediálního světa, a to rovnou z jeho nejvyšších pater. Jak ve středu informovaly Novinky, v reakci na současné protesty proti údajné rasové nerovnosti v USA a aktivity hnutí Black Lives Matter (BLM) oznámila řada amerických médií, že slovo ‚Black‘ (černý) budou psát s velkým písmenem. Liší se však v tom, zda budou psát s velkým písmenem i slovo ‚bílý‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Tato věru „potřebná“ disputace probíhá v kontextu celosvětového geopolitického neklidu. „Ale i zuřící studené války proti Rusku, ekonomických katastrof a blížícího se rozpadu EU, která, jak ukázal nedávný nekonečný a s jen velmi chabou plichtou v závěru ukončený summit o koronavirové kompenzaci, není schopna dohody ani o tom, zda je den, či noc, jen na tom, kdy se bude konat další žranice alias summit. Podobně je to i s debatou o velkých a malých písmenech. Vedle té o slovu b(B)lack je to i polemika o tom, jak psát slovo white/White, tedy bílý. Zatímco například CNN, Fox News a další média budou psát i slovo „Bílý“ s velkým počátečním písmenem, přičemž jejich názor podporuje i Národní asociace černých žurnalistů a řada černošských akademiků, média jako New York Times, USA Today či NBC News budou referovat o běloších s malým písmenem,“ upozorňuje mediální analytik.
Velké písmeno by mohlo legitimizovat názory bělošských rasistů
Na stranu druhých jmenovaných se nyní přidala i americká tisková agentura AP. „Souhlasíme, že barva pleti bílých lidí hraje roli v systémové nerovnosti a nespravedlnosti, a chceme, aby naše žurnalistika tento problém do hloubky zkoumala,“ uvedl viceprezident AP John Daniszewski. „To je fráze tak prázdná, až v ní je průvan. Vzápětí ale padla věta, která to má vyjasnit: ‚Psát slovo ‚White‘ s velkým písmenem by mohlo legitimizovat názory bělošských rasistů, kteří toto slovo s velkým písmenem používají,‘ dodal Daniszewski. ‚Bílí nereprezentují sdílenou kulturu a historii způsobem, jak je to v případě černých,‘ zdůvodnil zase své rozhodnutí psát ‚bílí‘ s malým písmenem deník New York Times,“ poukazuje Petr Žantovský na to, čím vším se užití malého písmena zdůvodňuje.
Ale kuriózních argumentů v této taškařici je samo sebou mnohem víc. „Třeba kritici tohoto rozhodnutí namítají, že psaní termínu ‚bílý‘ s malým písmenem jde vlastně v důsledku proti černým, protože logicky vzato naznačuje, že bílí jsou původní rasa. ‚Bílá zůstane neviditelná a jako v případě všech struktur moci, její neviditelnost je stěžejní pro udržení si její moci,‘ uvedla v bizarním stanovisku socioložka Eve Ewingová z Chicagské univerzity. Takto kruhem lze ale ‚argumentačně‘ vysvětlit skoro cokoli. Země je kulatá, protože je kulatá. Nic zásadnějšího nám paní profesorka nesdělila. Tedy kromě toho, že sdílí konspirační teorii o spiknutí bílých proti černým, která je ústředním, byť nepsaným mottem BLM,“ podotýká mediální odborník.
Téma může posloužit jako předvolební klacek k vyhnání Trumpa
Panuje zde tedy názor, že slovo white s velkým W na začátku je nutně výrazem rasismu bílých vůči černým. „Čeho je ale výrazem slovo black s velkým B? Že by rasismu černých vůči bílým? To nám jaksi nikdo z AP ani odjinud nesdělil. Být opravdovým konspirátorem, dodal bych, že celé BLM a jiné hrátky s postupně umrtvovanou americkou demokracií mají posloužit jako předvolební klacek k vyhnání Donalda Trumpa z White House. I když, nemá se psát white house? Protože Trump je zjevně bílý, ačkoli v předchozích volbách dostal i bezpočet černošských hlasů. A stranou nespravedlivě zůstali Hispánci, imigrovavší do USA z Mexika či Portorika. Jak oni k tomu přijdou, že nejsou součástí této loutkohry? Loutkovodiči by se nad tím měli zamyslet,“ doporučuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Druhé téma pro změnu nahlíží na média coby velkou oběť koronakrize. V článku Seznamu Zprávy stojí, že se propouští ve velkém. „Konstatuje se zde podle skutečnosti, že v důsledku covidové reality oznamují velké mediální domy početné propouštění novinářů. Aktuálně například britský The Guardian a veřejnoprávní BBC. Z BBC odchází více než pět set zaměstnanců, z nichž velká část zajišťovala dosud regionální zpravodajství. Škrty se ale jinak týkají hlavně soukromých médií, která nedotuje stát, resp. koncesionáři. Ve Velké Británii se hojně propouští například v deníku The Guardian. Odejde minimálně 180 lidí. Propouští se a/nebo se snižují platy i jinde. Podle deníku The New York Times o práci přijde 36 tisíc lidí. Francouzský Le Parisien rovněž zlikvidoval regionální mutace. Německý týdeník Stern výrazně zkrátil úvazky části redakce. Další tituly jako Spiegel nebo Focus dočasně snížily náklad,“ vypočítává mediální analytik.
Deníky v Česku budou vycházet v počtech blízkých samizdatu
Zamýšlí se nad tím, co bylo spouštěčem těchto jistě nepříjemných událostí. „Mohla virová situace něco významně změnit? Myslím, že nikoli podstatně. Pád klasických médií z ohniska zájmu publika je dlouhodobý. Třeba jen v České republice už několik let zaznamenávají celostátní deníky – snad s výjimkou Sportu a bulváru – setrvalý pokles, měřitelný meziročně až o deset procent. S tím samozřejmě přichází i pokles zájmu inzerentů o nákup reklamního prostoru. Z těchto deníků se časem stanou ne snad samizdaty, ale malotirážní, možná více specializované listy, obsluhující nikoli celý formát širokého publika, nýbrž jen jeho specifickou část. První vlaštovka tohoto typu je deník E15,“ říká pro ParlamentníListy.cz /Petr Žantovský.
Vysvětlení tohoto procesu je nasnadě. „Příčinou tohoto poklesu zájmu o printy – ale přijde nutně i pokles zájmu o televize – je především vzestup digitálních médií, internetových portálů, ať už zájmového, specializovaného typu, a to od štrykování po rockovou hudbu, ale především zpravodajského a názorového obsahu. Lidé se v posledních letech mnohem více než dřív zajímají o politiku. To je dáno tím, že se jich citelně dotýká třeba v ekonomickém a sociálním smyslu, ale hlavně mají často oprávněný názor, že tradiční média jim neříkají celou, či dokonce žádnou pravdu. Že jsou ovládána zájmy svých vlastníků navázaných na konkrétní politické struktury, což je trestuhodné zejména u České televize, která nemá konkrétního vlastníka, a přece se chová jako soukromá firma patřící svým zaměstnancům,“ tvrdí mediální odborník.
Noviny ztratily důvěryhodnost a vyhnaly čtenáře k internetu
A tak se nabízí otázka, co tedy čtenáři, respektive divákovi, zbývá. „Hledat své informace a opory pro utváření vlastních názorů na nespočetné mapě webových médií. Pro názornost: jestliže prodané náklady celostátních deníků se počítají na desetitisíce, čtenost některých webových portálů s obdobným zaměřením jde minimálně o řád výše. Tomuto trendu žádný covid nezabrání, ani jej výrazně neprohloubí. Ten zde je už roky a vypadá nezvratně. Mohou si za to však často právě především oni novináři, jejichž důvěryhodnost v očích publika rapidně klesá. To oni vyhánějí publikum od svých produktů a převádějí je do světa internetu. Proto nemá smysl štkát nad osudy nebohých propuštěných žurnalistů. Jak si svůj svět utvářeli, takový je. Kdo co zasadí, to sklidí,“ konstatuje Petr Žantovský.
Závěrečná a velmi krátká glosa si bere na paškál televizního radního, jehož řeči na zasedání kontrolního orgánu České televize budou muset zbývající členové Rady ČT snášet už jen do příštího roku, kdy mu vyprší šestiletý mandát. Při schůzi uprostřed tohoto týdne se v jedné z vícero sáhodlouhých promluv pustil do nových kolegů, jimž povýšeně doporučoval, aby si jednou důsledně prostudovali zákon o České televizi, zejména paragraf 8, který se týká i kompetencí a pravomocí. Prý mají pocit, že jsou členy správní rady, nikoli Rady České televize. Nad navštěvováním zaměstnanců veřejnoprávní televize by ještě přimhouřil oči, ale proti jejich direktivnímu úkolování, ať už na úrovni ombudsmana nebo kohokoli jiného, ze strany před dvěma měsíci zvolených nováčků, se musí ozvat. Pikantní je, že před dvěma týdny na sociálních sítích napsal: „Dnes jsem se obrátil na právníky České televize s požadavkem, aby neprodleně podali trestní oznámení na odpovědné z tohohle odporného plátku.“
Hezounké, jak radní sám sebe přistihl, že dělá, co nemá
A právě tento jeho dvojí metr si o komentář doslova říká, a tak není divu, že na něj také dochází. „Nedávno jsme na tomto místě vyjádřili podiv nad tím, že se českotelevizní radní Šarapatka podle jeho slov chystal zapojit do svého víceméně soukromého právního sporu právníky zaměstnané v České televizi, což je nepochybně přešlap vůči pravomocem, které jako radní má. Milé překvapení nám Šarapatka připravil na zmíněném zasedání Rady ČT, jak to lze na záznamu slyšet po 3 hodinách a 10 minutách. Sám tu vyjádřil názor, že radní nemají sebemenší právo zapojovat do svých činností či zájmů zaměstnance České televize, neboť dle zákona je jediným partnerem Rady management ČT vedený generálním ředitelem. Šarapatka tak velmi přesně přistihl sám sebe, jak činí něco, co se nemá a co jiným po právu vyčítá. Hezounké!“ předkládá pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský důkaz, jak se radní dožaduje dodržování něčeho, co o dva týdny dříve bez skrupulí sám porušil a ještě se tím chlubil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
