Značný ohlas vyvolala slova prezidenta Petra Pavla o tom, že jediné řešení hromadících se problémů vidí ve vzniku Spojených států evropských. Pro jistotu poznamenal, že by se jednalo o dlouhodobější perspektivu, což znamená, že s příští kandidaturou na prezidenta České republiky by to časově nijak nekolidovalo.

Odmítavé reakce na jeho prohlášení zdůrazňovaly skutečnost, že od hlavy státu je přinejmenším nevkusné hlásat, že součástí řešení jakýchkoliv problémů by měl být zánik suverenity země, v jejímž čele stojí. Pavlovo tvrzení však obsahuje ještě další pozoruhodnou myšlenku. S odvoláním na T. G. Masaryka se přihlásil k rozvoji společné evropské kulturní identity.

Lehkost, s jakou podobná slova Petr Pavel pronáší, zdá se být důkazem, že jejich promýšlením se příliš nezdržuje. Ve skutečnosti existuje dnes již nepřeberné množství odborné literatury, která dokládá, že to, čemu říkáme sociální či kulturní identita, je v hluboké krizi. Tato forma identity se odvíjí od příslušnosti k jasně vymezené skupině. Hovoříme pak o identitě národní, náboženské, třídní, profesní a dalších. Nejnověji je znejisťována dokonce i identita sexuální. V situaci, kdy běžné identity slábnou a jsou zpochybňovány, navrhuje prezident vytvořit nad tím vším pevnou identitu celoevropskou.

Detailů tohoto projektu byli posluchači na jeho besedě v Litomyšli ušetřeni. Je škoda, že se na ně nikdo nepřeptal, je zde řada věcí nejasných. Je kupříkladu evidentní, že národní identita se dnes projevuje zejména v oblasti sportu. Jestliže sportovní týmy stále ještě soutěží za národní státy, lze to vnímat jako jednu z překážek budování vyšší identity celoevropské. Budoucnost patří takovým mistrovstvím Evropy, kdy proti sobě nastoupí v hokeji týmy EU I až třeba EU VIII. Kdo bude fandit kterému z týmů, bude vylosováno vždy těsně před zápasem.

Jak by asi vypadal kuchařský symbol integrované Evropy? Nesměl by v něm chybět eintopf s trdelníkem, žabí stehýnka se zelím, bolognské špagety s anglickým pudinkem. To vše pochopitelně na jednom talíři. Chutnalo by to k nerozeznání od toho, co v Litomyšli naservíroval Petr Pavel.

Jak by vypadal národní kroj ve stylu jednotné evropské identity? Nabízí se třeba kombinace slovácké sámkové košile s výšivkou, skotské sukně a na hlavě něco mezi baskickým baretem a tyrolákem.

To, že je nesmysl snažit se budovat jakousi typicky evropskou nenárodní a nadnárodní identitu, se ví už dávno. Debaty na toto téma vždycky dospěly ke vzletnému, ovšem přece jen poněkud vágnímu konstatování, že symbolem Evropy zůstává jednota v různosti. Různost kulturních identit se utvářela po stovky let a nelze nadekretovat jakousi jejich instantní náhražku. Z Hradu to možná vypadá jinak, ale kulturní, sociální, osobnostní či názorová identita není něco, co by se dalo měnit častěji než ponožky.

Na stopu Pavlova pojetí evropské identity nás možná přivede jeho dřívější výrok, který pronesl při jedné ze svých prvních státních návštěv ve funkci prezidenta. Během své návštěvy Berlína v březnu 2023 vyjádřil přání, aby Německo převzalo v Evropě větší vůdcovskou roli. Apeloval na to, aby naši západní sousedé nesli zodpovědnost za Evropu odpovídající jejich síle a postavení. Německo by se mělo stát lídrem nejen v oblasti bezpečnosti, ale také v rovině evropské integrace.

Třeba tyto věci promýšlí Petr Pavel do větší hloubky, než se o něm soudí. Možná na příští besedě s občany představí téma: Vedoucí úloha Německa při utváření čistě nadnárodní evropské identity.

Psali jsme:

„Kolář mu to doj*bal.“ Macinka dál škádlí Hrad

Kdo zve sudetské Němce? Neziskovka s vazbami na sponzory Petra Pavla

Nedouk Lipavský, soudce Moravec, prázdný Pavel. Ekonom Valenčík o alternativách protektorátní moci

Pavel jako Gottwald? Spojené státy evropské, krok k abdikaci! Fidler o „prezidentovinách“