Jako každým rokem se i letos v den výročí „Vítězného února“ sešlo tvrdé jádro českých komunistů u hrobky prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda na pražských Olšanských hřbitovech. S hlavním slovem, již tradičně, vystoupila poslankyně KSČM Marta Semelová.
Její řeč byla především filipikou vůči polistopadovému systému a chválou režimu, který se v Československu právě po 25. únoru 1948 chopil moci.
Únor 1948 prý otevřel cestu pro naději lidstva
„Co máme dnes? Drahé potraviny, mnoho bezdomovců, vysokou nezaměstnanost. Je to prý svoboda a demokracie. Ale pro koho? Pro pár zbohatlíků a pro církve, které dostanou darem peníze nás všech,“ řečnila nad Gottwaldovou hrobkou Semelová.
Události v únoru 1948 podle jejích slov otevřely cestu k naději lidstva. Poslankyně také ocenila řadu komunistických či levicových organizací, které si každoročně výročí připomínají a na jeho odkaz neplivou.
Fotogalerie: - Gottwald žije
Nečas se sklání před Sudeťáky
Pustila se však i do Petra Nečase za jeho vystoupení v bavorském zemském sněmu. „Premiér se poslušně sklání před Sudeťáky!“ uvedla Semelová, načež shromážděný dav začal skandovat „hanba, hanba“.
Psali jsme:
První místopředseda ÚV KSČM Petr Šimůnek velmi tvrdým způsobem kritizoval období první republiky. Skutečná svoboda podle něho přišla až po druhé světové válce. „Lidé chtěli svobodu, a proto vyhrála KSČ,“ tvrdil Šimůnek.
Gottwaldovi přívrženci při projevech mávali prapory s vyobrazením bolševického diktátora Lenina, sovětskými vlajkami i prapory Svazu mladých komunistů Československa. Po celou dobu akce jim však po boku stáli protikomunističtí aktivisté s plakáty Milady Horákové, generála Heliodora Píky či umučeného číhošťského faráře pátera Josefa Toufara.
Zpěv Internacionály přerušilo hlasité bušení do hrnce
V okamžiku, kdy se komunisté na pokyn Marty Semelové pustili do zpěvu Internacionály, začala jedna z antikomunistek hlasitě tlouct lžící do kovového hrnce a někteří další do toho křičeli „fůj, fůj, hanba…“ Jeden z nich také vykřikl, že zpívat Internacionálu je totéž jako pět nacistické písně.
Aktivistku s hrncem však násilně přerušila policie, což jen dál vyhrotilo situaci. Ostatní protestující začali na policisty křičet, proč si nevšímají zakázaných komunistických symbolů. Z původně dvou oddělených skupin se stalo několik malých hloučků, kdy se vzájemní odpůrci překřikovali, kdo má pravdu a kdo překrucuje historii.
„Hrdino, ukaž hubu“
Když chtěl svoji „pravdu“ hájit jeden z mladých komunistů s cele zahaleným obličejem, protestující se s ním náležitě vypořádali. „Hrdino, ukaž hubu! Pak se můžeme bavit,“ vzkázali mladému soudruhovi. Ten se ohradil slovy, že přece máme demokracii. „Ty máš co mluvit o demokracii, sundej šátek!“ opáčili mu.
Během drobných šarvátek, brutálních hádek a překřikování kolem účastníků procházela odhadem osmdesátiletá Gottwaldova příznivkyně a všem se chlubila, že má na sobě socialistické oblečení i boty, neboť jen tehdy prý ještě bylo kvalitní.
-
Další reportáže ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE
Čtěte také:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Radim Panenka
