„Arabské jaro dospělo přes džihádistické léto a podzim, hrozící třetí světovou válkou, až k zimě – kruté k džihádistům a vysmívající se americké diplomacii,“ říká v této souvislosti Passer. Podle jeho slov bylo arabské jaro „samovolně“ demokratizačním proudem podobně jako Majdan, pražský Majdan či červené karty pro prezidenta.
„Skupina států přes nastrčené neziskovky intenzívně financovala, cvičila i předem tajně vyzbrojovala teroristické sunnitské buňky, jejichž úkolem bylo svrhnout sekulární režimy severní Afriky a Středního východu a rozbít ustálené rozložení sil s tím, že to nové bude loajální vůči ‚koalici‘, nepřátelské vůči Íránu a nebude mít vazby na Rusko,“ domnívá se Passer.
Následně si ihned odpovídá na otázku, koho myslí onou koalicí. „Ve kterých zemích média usilovně vrtěla psem a glorifikovala arabské jaro? Které země jej podpořily? Nebyly to v důsledku ty samé země, dnes tvořící onu slavnou ‚protiteroristickou koalici Západu‘, která čelí islámskému terorismu tak efektivně, že mezitím uchvátil celý region, rozšířil se do střední Afriky a do celé Evropy?“ zamýšlí se.
Původní text ZDE.
Primárním ekonomickým cílem arabského jara bylo podle něj zabránění projektům spolupráce při těžbě a zejména distribuci plynu a ropy v celé oblasti, politickým cílem pak prý bylo vyřadit vlivné lokální hráče na šachovnici Středního východu a jejich silné armády. „Zblbnout dav pomocí brainwashingu v médiích, provokatérů v ulicích (akce ‚student Šmíd‘ byla při arabském jaru použita několikrát a většinou zabrala) je v arabských zemích snazší, než bylo v letargické ČSSR. Nějakou dobu provokujete a ‚spravedlivě rozhořčení‘ lidé se chytnou a naplní ulice pro kamery CNN (hlavní psovrtič) či Al-Džazíry,“ tvrdí.
„Arabské jaro – termín, při jehož vyslovení zvlhnou nejedny bombarďáky na Kavčích horách a na Vinohradské třídě – mělo fenomenální ‚úspěch‘, v oblasti, kterou proklamovalo,“ dodává Passer se vzpomínkou na veřejnoprávní média s tím, že odneslo mír, prosperitu, demokracii, občanská práva a náboženské svobody ve všech touto rakovinou napadených zemích: Egypt se ocitl na pokraji občanské války, Libye a Sýrie jsou v troskách a zmítá jimi sektářské násilí i islámský fanatismus.
Záměr Západu s arabským jarem tak podle něj zdánlivě selhal. „Import demokracie a prosperity se nepodařil. Zklamaní z arabského jara jsou i mladí z jediné země, kterou nám západní média snaživě podstrkovala jako zářný úspěch arabského jara – z Tuniska. Polovina mladých Tunisanů chce odejít do Evropy,“ řekl. Napůl však také, jak uzavírá, arabské jaro splnilo zadání svých zahraničních mecenášů – zničit silné sekulární armády Libye a Sýrie, destabilizovat jejich konkurenční produkci surovin, zvrátit Kaddáfím připravovaný projekt vlastní regionální rezervní měny a rozšířit vliv nejmilitantnějších větví sunnitského islámu.
„Kdyby arabské jaro vyšlo naplno, vládly by v regionu al-Káida, an-Nusra a Muslimské bratrstvo, s nimiž se Západ vždy uměl domluvit víc než dobře, jak dosavadní historie velmi dobře dokumentuje,“ uzavřel. Arabské jaro tak bylo podle něj jen velmi drahým divadlem pro hloupé diváky, za něž zaplatili desetimiliony svou prosperitou, desetisíce životy a miliony musely opustit své domovy.
Psali jsme:
autor: vef
