Jak se proměňuje svět kolem nás, můžeme pozorovat na vztahu občana a státu. Národní státy zeslábly a nejsilnější vliv na jejich chod – nechod má nová společenská vrstva liberálních individualistů, která se už nehlásí k národu a jsou jí nepříjemné a cizí veškeré projevy vlastenectví.

Jenomže když už se těmto světákům mohlo zdát, že v otevřeném, globálně provázaném světě patří národní stát do starého železa a identifikovat se s národem že je přežitek, začaly se najednou v rámci protivládních protestů plnit náměstí lidmi se zástavami, pro které je národ na prvním místě. Prapory, které donedávna byly pouze rekvizitou při adoraci úspěšných hokejistů, vzali do rukou demonstranti proti bídě.

Prapor je státní symbol. U nás primárně slouží coby dekorace státních institucí a rituálně se vyvěšuje u příležitosti státních svátků. V davu demonstrantů se ale rekvizita mění v pochodeň. Protestující se pozvednutými prapory provokativně hlásí o právo spolurozhodovat o osudu svého státu, svého národa. V jejich rukou prapory ožívají a uvědomují si to i lidé, kteří k praporu nic necítí a do včerejška ani netušili, že národ ještě pro někoho představuje reálnou hodnotu.