Jak poslanec vzpomíná, v neděli 2. 7. 2017 společně s dalšími poslanci – členy delegace přiletěl do Kyjeva, kde se měl zúčastnit meziparlamentní konference ukrajinských poslanců s poslanci ze zemí NATO. Zastupoval zde tedy Českou republiku.
Při vstupní kontrole jej však ukrajinské úřady odmítly do země vpustit. Důvody mu nikdo nesdělil ani po opakovaných žádostech, přestože jednal na letišti s několika bezpečnostními pracovníky. „Po předložení pasu pohraničníci zavolali svého nadřízeného, který mi sdělil, že jsem na jakémsi seznamu nežádoucích osob. Byl jsem tím samozřejmě šokovaný, zejména proto, že mne nikdo o zařazení na takový seznam předem neinformoval, od mojí návštěvy Krymu uběhly bez jakékoli negativní reakce ukrajinské strany již více než tři roky a do minulé neděle tomu také nic nenasvědčovalo,“ prozradil ParlamentnímListům.cz poslanec.
Zatímco ostatní členové delegace české sněmovny, poslanci Klučka, Seďa, Nekl a Bartoš, prošli bez problémů, Šarapatku odmítli vpustit a oznámili mu, že se bude muset příštím letadlem vrátit do Prahy.
Co Šarapatku také šokovalo, bylo kromě jiného to, že mu ukrajinští úředníci nejprve dokonce nechtěli ani vrátit pas s tím, že jej dají kapitánovi letadla a ten mu jej předá, až odletí z Ukrajiny. „Takový postup se přece používá při vyhošťování ze země a já jsem podle práva ještě ani na Ukrajinu nevstoupil,“ upozornil poslanec. Teprve po opakovaných protestech mu byl nakonec pas vrácen.
Následně měl poslanec problém se svým zavazadlem, které již bylo mimo tranzitní zónu, ovšem jemu nebylo umožněno tranzit opustit a dojít si pro něj. Kvůli tomu zmeškal večerní spoj přes Mnichov do Prahy, kterým se chtěl původně vrátit, a musel přenocovat v tranzitní zóně letiště. „To bylo také trochu komplikované, protože v Kyjevě nemají v tranzitní zóně ani žádný hotel, ani jiné ubytovací kapacity,“ sdělil nám poslanec. Nakonec si na letišti vyjednal vstup do salónku, ve kterém přespal na gauči, a ráno odletěl přímo do Prahy.
„Každá suverénní země má skutečně nárok se bez dalšího rozhodnout, koho na své území pustí a koho ne. Toto je však porušení všech diplomatických zvyklostí. Útok nikoli na mě, ale především na český parlament, který jsem tam oficiálně reprezentoval. A tím i na český stát, jehož je parlament suverénem,“ řekl Šarapatka ParlamentnímListům.cz. „A rovněž jako útok na Parlamentní shromáždění NATO,“ dodal. „Pokud měla ukrajinská strana výhrady k mojí osobě, měla to sdělit pořadateli a českému parlamentu předem a požádat parlament o vyslání jiného reprezentanta. O tom, že na shromáždění pojedu, věděla ukrajinská strana tři měsíce předem, když jsem byl delegován,“ upřesnil poslanec. Organizátoři následně jména účastníků několikrát projednávali. „Takže oni věděli, že tam Šarapatka jede, a neudělali vůbec nic. Až na letišti,“ konstatuje.
Jak poslanec Šarapatka dále upozorňuje, v mezidobí (od cesty na Krym před třemi roky) byl na Ukrajině několikrát, z toho dvakrát jako pozorovatel na prezidentských a parlamentních volbách a jednou na podobné akci organizované NATO. Ukrajinská strana s tím nikdy neměla žádný problém. „Ten Krym je samozřejmě citlivá záležitost, ale já jsem na Ukrajině mezitím byl opakovaně a nikdy nebyl nejmenší problém,“ připomněl.
Proto se mu nechce věřit, že by po několika letech najednou vznikl s jeho vstupem problém právě kvůli jeho účasti na pozorovatelské misi. „Pokud by tomu tak bylo a věděl bych to, tak bych milerád přenechal své místo v delegaci jiným poslancům,“ ujišťuje.
„Kdyby mi řekli, že kvůli Krymu nemám jezdit na Ukrajinu, samozřejmě bych to respektoval. Na Ukrajině jsem byl už opravdu mnohokrát a klidně další cestu oželím. Znovu však opakuji, že jsem na Krym jel jen proto, abych se na vlastní oči jako neutrální pozorovatel podíval, jak referendum probíhá. V žádném případě jsem nepodporoval žádnou ze stran. Takže to vnímám i tak, že ukrajinští představitelé nechtěli, aby v zahraničí lidé věděli, co se tam děje,“ dodává.
Psali jsme:
Na referendum na Krym se podle svých slov jel podívat především proto, že nevěřil informacím, které se okolo tohoto hlasování objevily v českých médiích. „Mé obavy z absolutní absence objektivity informací potvrdil následně i konflikt, který jsem měl s redaktory České televize, Kubalem a Veselovským,“ připomíná.
Ukrajina již v minulosti zakázala vstup na své území kromě jiných poslanců také poslanci Jaroslavu Holíkovi. Jak ParlamentnímListům.cz Holík řekl, nikdy by jej nenapadlo zkoušet pevnost ukrajinských postojů a nechat se například nominovat do parlamentní delegace, která by měla na Ukrajinu jet. V případě Šarapatky však nikdy nebyl ani náznak, že by na území státu nesměl vstoupit.
Poslanec Šarapatka byl po návratu velmi překvapen, když ministerstvo zahraničí nejprve ústy své mluvčí a posléze i přímo ministrem Zaorálkem explicitně spojilo jeho nevpuštění na Ukrajinu s jeho někdejší pozorovatelskou misí při plebiscitu na Krymu. „Moje otázka zní, odkud to vědí, když to ukrajinští úředníci nesdělili ani mě?“
Jak upozorňuje, ukrajinská strana neposkytla vůbec žádné zdůvodnění zákazu vstupu nejen jemu, ale ani velvyslanci Radku Matulovi, kterého Šarapatka z letiště kontaktoval. Proto nechápe, kde se v Praze na ministerstvu zahraničí zrodilo přesvědčení o souvislosti jeho zadržení s anexí Krymu.
Šarapatka se kvůli tomu bude chtít sejít s ministrem Zaorálkem. „Současné stanovisko ministerstva je spekulativní,“ konstatuje.
Hodlá usilovat o to, aby ministerstvo zahraničí nenechalo celou věc být. „Je to porušení všech diplomatických pravidel a česká strana se proti takové zvůli musí bránit. Vždyť šlo o inzultaci a porušení práv jejího zákonodárného sboru,“ zdůrazňuje. V diplomacii je podle něj standardní, že se na takové útoky reaguje recipročně. Sarkasticky k tomu pak poznamenal, že v ukrajinském parlamentu se najde jistě dost poslanců dovolávajících se Stěpana Bandery a jeho nacionalisticko-fašistické ideologie, kterým by Česká republika mohla zakázat vstup. Jejich ideologie je totiž opravdu nebezpečná a nejen ČR ale každá civilizovaná země by jim měla zakázat vstup.
Poslanec Šarapatka dodává, že má k Ukrajině naopak kladný vztah a jako člen zahraničního výboru Poslanecké sněmovny vždy podporoval spolupráci obou zemí, zejména hospodářských styků. „Já jsem opakovaně plédoval za maximální podporu stipendií ukrajinským studentům, protože si myslím, že tohle by byla ta nejlepší investice,“ dodává, protože podle něj vzhledem k politické situaci na Ukrajině by to byla pro spoustu mladých Ukrajinců opravdová šance na lepší život.
„Tohle by byli ti nejlepší imigranti, jaké si dovedeme představit. Vzdělaní, inteligentní mladí lidé, kteří jsou nám kulturně i jazykově blízcí a skutečně budou mít zájem se tu usadit a společnosti prospívat,“ myslí si. Proto nechápe, proč by měl být na Ukrajině považován za nežádoucí osobu.
Mohlo v tom být něco jiného
Milan Šarapatka přitom ParlamentníListy.cz upozornil na úplně jiný možný důvod jeho zadržení. Ten nepřímo souvisí s jeho podporou ukrajinských záležitostí a na rozdíl od vysvětlení Krymem by odpovídal i časově.
„Já jsem měl poměrně úzký pracovní vztah s bývalým ukrajinským velvyslancem Borysem Zajčukem. Tomu jsem mimo jiné pomáhal prosazovat přijetí asociační dohody v českém parlamentu. A velvyslanec Zajčuk odjel před několika měsíci na Ukrajinu. Náhle, poměrně narychlo a údajně s nějakými problémy. A protože se zdráhám přijmout myšlenku, že by ukrajinská strana po třech letech najednou objevila, že jsem byl na Krymu, tak si říkám, jestli to nemá souvislost s velvyslancem Zajčukem. Měl blízko k Zajčukovi, Zajčuk má problémy, tak dáme za uši i jemu,“ spekuluje.
Šarapatka v každém případě vyzývá ministerstvo zahraničních věcí, aby věc dále řešilo. Jde totiž o diplomatický skandál mimořádného rozsahu.
Navíc upozorňuje i Kyjev: „Některé důležité projekty vzájemné česko-ukrajinské spolupráce mohou být vážně ohroženy, nebo dokonce ukončeny.“
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jakub Vosáhlo
