Fotogalerie: - Halíkova bohoslužba
Muž, který vběhl před americký konvoj a vystrčil na něj holý zadek, ...Anketa
Tomáš Halík článek Otakara Jelínka označil za pamflet a „zařadil do již obsáhlé sbírky hanopisů téhož autora“.
„Dosud vyšlo najevo, že hanopisy na mou osobu (dohromady několik set stran), plné prokazatelně nepravdivých tvrzení, pan Jelínek s cílem mne očernit zasílal už po několik let řadě osob a církevních a akademických institucí v ČR i v zahraničí (např. absurdní udání z ‚herezí‘ kardinálu Müllerovi, prefektu kongregace pro nauku víry ve Vatikánu dokonce se žádostí o postoupení papeži Benediktovi XVI. či kolínskému arcibiskupovi kardinálu Meissnerovi); difamační dopisy kardinálu Dukovi (22stránkový text), všem českým a moravským biskupům (26stránkový), rektoru Univerzity Karlovy, děkanovi ETF UK, prezidentu Templetonovy nadace dr. Templetonovi (s cílem mne očernit a zpochybnit udělení Templetonovy ceny), prezidentu Notre Dame University v USA, na níž jsem působil a dokonce dopisy vicekancléři Oxfordské univerzity s nepokrytým úmyslem zmařit rozhodnutí této univerzity udělit mi čestný doktorát,“ napsal úvodem ve svém dopise Tomáš Halík.
OTA – fyzik
Halík podle svých slov předal tento fascikl svému právnímu zástupci, „aby uvážil, zda jde o aktivitu vcelku neškodného grafomana, kterou je lépe ignorovat (kvůli zjevně absurdnímu obsahu nedostal pan Jelínek prakticky žádnou odpověď od adresátů svých ‚udání z hereze‘), nebo zda kvalifikovat jeho jednání jako trestný čin pomluvy podle § 184, odst. 2 a podle toho postupovat právní cestou nebo požádat o zjednání nápravy akademické instituce (pan Jelínek se podepisuje svou funkcí na UK, a tím zároveň škodí pověsti naší univerzity v zahraničí).“
Halík podle svých slov dlouho hledal motiv, proč člověk, který ho osobně nezná, vynaložil tak nesmírně mnoho času a energie, aby ho poškodil. „Nepřekvapilo mne, když jsem na běžně dostupném zdroji na internetu našel údaj, že Doc. RNDr. Otakar JELINEK, CSc., byl veden jako konfident StB, ev. č. 31658, pod jménem OTA – fyzik. Tento údaj mi mnohé vysvětlil,“ uvádí Halík.
Akademické tituly
Jelínek poukázal na údajný Halíkův akademický podvod a obvinil ho z neoprávněného užívání akademického titulu Th.D. Obviněním z „akademického podvodu“ a neoprávněného užívání titulu doktora teologie Jelínek podle Halíka pouze opakuje „již před 20 lety vyvrácené staré nařčení tehdejšího děkana KT UK prof. Wolfa“.
„Na základě mé žádosti tenkrát ustanovil rektor UK prof. Malý komisi tří děkanů a tří právníků UK pod vedením prorektora UK prof. Wilhelma, která vyslechla obě strany a prostudovala všechny písemné doklady. V konečném rozhodnutí ze dne 10.12. 1996 konstatovala: ‚Závěrem komise shrnuje, že ve všech uvedených případech postupoval doc. Halík v rámci platných zákonů ČR a akademických norem ČR a z tohoto jednání nevznikají pochybnosti o jeho kvalifikaci‘; tento závěr pak 29. ledna 1997 potvrdil rektor Malý a oznámil ho na zasedání Vědecké rady UK a na poradě děkanů; kardinál Vlk pak nařídil prof. Wolfovi, aby se mi za křivé nařčení omluvil. Pan Jelínek, který jistě hledal podklady pro svá tvrzení v archivu UK, mohl zde tento dokument vyvracející jeho nařčení najít; nevím, zda ho přehlédl nebo úmyslně zatajil,“ vysvětluje Halík.
K vyvrácení obvinění Otakara Jelínka může prý Halík předložit tyto doklady: Dopis rektora Malého z 8.11. 1996, ustavující na jeho žádost vyšetřující komisi, Protokol o závěrečném jednání komise z 10.12. 1996, Potvrzení závěrů komise rektorem UK z 29.1. 1997.
Pokud jde o tvrzení Jelínka o předmětu habilitace ve Wroclawi a údajném neoprávněném užívání titulu Th.D., Halík uvedl, že to může vyvrátit následujícími dokumenty: diplomem Papežské teologické fakulty Wroclawi z 29. 9. 1994, který mu prý na základě celkového souboru předložených jedenácti vědeckých statí a habilitační přednášky komise 19 profesorů uděluje titul habilitovaného doktora teologie, osvědčením rektora UK prof. Hampla ze 7.12. 2006 (k nostrifikační doložce čj. 16413/92) o právu užívat podle paragrafu 99 odst. 10 zákona č.111/1998 titul Th.D.
„Pro úplnost dodávám, že jsem počátkem 90. let nevyužil možnost získat akademické tituly jednoduchou cestou rehabilitace, na kterou jsem měl nárok, protože mi po mé ‚protistátní‘ promoční řeči v Karolinu 14. 7. 1972 bylo z politických důvodů zakázáno a po celou dobu trvání komunistického režimu znemožněno přednášet na vysokých školách. Místo toho jsem složil potřebné zkoušky na Papežské Lateránské fakultě v Římě i na papežské teologické fakultě ve Wroclawi – ovšem obě fakulty mi vzhledem k okolnostem, potřebě pedagogů s formální kvalifikací, vyšly vstříc ohledně zkrácení doby studia. Pan Jelínek po celou dobu normalizace nerušeně působil na univerzitě, dokonce ve vedoucích funkcích,“ píše Halík.
Svěcení
V dopise kardinálu Meisnerovi podle Halíka Otakar Jelínek tvrdí, že „před nějakým časem vyvstaly v naší zemi opodstatněné pochyby o platnosti kněžství Mons. Halíka“. „Nestydí se tedy za ‚opodstatněné pochybnosti‘ vydávat absurdní tvrzení pana Petra Hájka o tom, že jsem si svěcení vymyslel (a jeho lživé odvolávání se na údajný rozhovor s kardinálem Meisnerem) a že nejsem profesor, nýbrž inženýr (sic!)?“ zlobí se Halík.
Pokud jde o kněžské svěcení, to prý může Halík dokladovat následujícími dokumenty: oficiálním potvrzením o kněžském svěcení v Erfurtu dne 21.10. 1998, vydaném nástupcem 2. 2. 1990 nástupcem světitele erfurtského biskupa Aufderbecka (je výslovně uvedeno, že jde o výtah z knihy svěcení biskupa Aufderbecka – protokoly o tajných svěceních v době pronásledování byly ukryty v tajném archivu biskupství), oficiálním potvrzením o platnosti svěcení kardinálem Meisnerem (který tato svěcení zprostředkovával a získal pro ně oprávnění Svatého stolce v Římě), svědectvím přímého účastníka mého svěcení biskupa Reinharda Kocha (zachyceném v TV filmu „13. komnata Tomáše Halíka), který je dostupný v archivu ČT.
„Tvrzení O. Jelínka, že jsem teologii před svěcením nestudoval a že ‚bylo porušeno platné kanonické právo CIC 1917, neboť Halík nemohl předložit doklad o náležitém teologickém vzdělání‘ mohu vyvrátit potvrzením kardinála Tomáška o tom, že mé studium v tajných kurzech v Praze odpovídalo nárokům na bakalaureát teologie (na základě tohoto potvrzení jsem pak byl přijat k navazujícímu studiu na Papežské Lateránské univerzitě v Římě po pádu komunismu). Rovněž oficiální dokument kardinála Meisnera o platnosti mého svěcení obsahuje jasné potvrzení mé náležité teologické i duchovní přípravy na svěcení. (‚Auβerdem bezeuge ich, daβ er die theologische und geistliche Vorbereitung auf das Priestertum ordnungsgemäβ absolviert hat.‘),“ uvádí Halík.
Tvrzení O. Jelínka v dopisu kardinálu Meisnerovi je podle Halíka zřejmou pomluvou s úmyslem poškodit jeho pověst a ublížit jeho působení v církvi.
Psali jsme:
Údajné kacířství
Dopis O. Jelínka prefektovi vatikánské Kongregace pro nauku víry kardinálu Müllerovi (se žádostí o postoupení papeži Benediktovi) má podle Halíka charakter udání pro údajné „kacířství“. „Toto udání se opírá mj. o zcela nesmyslné a nedoložitelné tvrzení, že ‚nevěřím v Boha Stvořitele‘,“ píše Halík.
„Pan Jelínek, který opravdu teologii nikdy nestudoval, neváhá suverénně posuzovat mou teologickou odbornost. Zřejmě proto kongregace neuznala za potřebné na podobné denunciace vůbec odpovídat. Papež Benedikt XVI., kterému Jelínek adresoval své udání (a kterého snad pan Jelínek nepovažuje za modernistu), při udělení titulu čestného papežského preláta ocenil mé „kněžské, pastorační a vědecké kvality“ a osobně mne vybral za přednášejícího pro kruh svých žáků v papežském sídle Castel Gandolfo v srpnu 2015. Pan Jelínek však svůj úsudek nadřazuje všem těmto akademickým autoritám a poučuje o úrovni a pravověrnosti mé teologie biskupy i Vatikán,“ zlobí se Halík.
Oxford a Templeton
„Když v dopise do Oxfordu Jelínek tvrdí ‚Pokud vím, neexistuje žádná vědecky závažná kniha profesora Mons. Halíka ani v oboru teologie, ani filozofie!‘ tak mu nevadí skutečnost, že má kniha Geduld mit Gott získala Cenu za nejlepší teologickou knihu Evropy za léta 2009–2011, udělovanou Evropskou společností pro katolickou teologii, že mé knihy vycházejí v 17 světových jazycích v prestižních odborných nakladatelstvích a můj vědecký příspěvek k teologii byl předmětem řady diplomových, magisterských a licenciátních prací na univerzitách v Praze, Lovani, Varšavě, Krakově, byl předmětem celoamerické vědecké konference na univerzitě Notre Dame, česko-německé vědecké rozpravy v Praze, diskuse na teologické fakultě v Hongkongu a byl oceněn čestnými doktoráty univerzit v Erfurtu a Oxfordu,“ brání se Tomáš Halík.
Tomáš Halík přebírá v roce 2014 Templetonovu cenu
V dopisu Otakara Jelínka Johnu Templetonovi poté, co byla Halíkovi udělena Templetonova cena, se podle Halíka nacházejí nepodložená nactiutrhání. „Zástupci nadace mi sdělili, jakými slovy komentovali tento dopis, když jej bez odpovědi házeli do koše: ‚Jaká špína! Jací to jsou lidé? Vždyť v každém národě jsou lidé hrdí na to, že jejich krajan získal Templetonovu cenu!‘ Pan Jelínek tedy neuškodil mně, nýbrž pověsti našeho národa v zahraničí,“ uvádí Tomáš Halík.
Halík uvádí, že se mu Jelínek podobnými dopisy též snažil překazit udělení čestného doktorátu. „Pan Jelínek zřejmě netušil, že rozhodnutí kongregace Oxfordské univerzity o udělení tohoto titulu předchází důkladné mnohaměsíční prověřování vhodnosti kandidáta – např. návrh na udělení čestného doktorátu premiérce Thatcherové třikrát neprošel a premiérka doktorát nedostala. Po všech pokusech pana Jelínka pošpinit mou pověst bylo hlasování pro udělení doktorátu jednohlasné a nikdo nevznesl námitku,“ napsal Halík.
Psali jsme:
Křesťanství jako utopie
V dopise kardinálu Meisnerovi podle Halíka Otakar Jelínek tvrdí: „Jeho diplomová práce ‚Sociálně kritický význam utopických a prorockých proudů v historii křesťanského sociálního myšlení‘ byla později rozvinuta v jeho rigorózní práci „Křesťanství jako utopie – dialektika historie křesťanského sociálního myšlení‘. Nečetl jsem tyto práce, avšak z jejich názvů jsem nabyl hlubokého podezření, že byly napsány podle ‚diamatu‘ (dialektického materialismu)!“
Vystoupení Tomáše Halíka o současné církvi
„Tuto mou práci (kterou nečetl), resp. její název, pak Jelínek používá jako argument pro své tvrzení, že patrně nejsem vůbec věřící křesťan. Kdyby si O. Jelínek dal práci s ověřením svých tvrzení, objevil by, že název ‚Křesťanství jako utopie‘ je vědomou narážkou na stejný titul práce významného teologa kardinála Hanse Urse von Balhasara. V knize rozhovorů s J. Jandourkem by se dočetl o dramatických okolnostech obhajoby této práce, jejíž původní hodnocení škrtl předseda komise doc. Filipec – označil ji za nemarxistickou a ideologicky nežádoucí (Aby tehdejší katedra filozofie neměla kvůli mé disertaci politické potíže, poslala ji doc. Pešková svému kolegovi doc. Cetlovi, který tehdy působil na Ústavu vědeckého ateismu, aby na práci napsal pozitivní hodnocení, a tak neutralizoval veto doc. Filipce),“ vysvětluje Halík.
Kazatel
V dopisech vedení Oxfordské univerzity se Otakar Jelínek podle Halíka dopustil vyloženě podlého nařčení, že předchozí veřejný život Tomáše Halíka, na rozdíl od skutečného politického disidenta Václava Havla, plynul většinou v plném souhlasu s komunistickým režimem, kromě jeho účasti v některých tajných/nelegálních filozofických kruzích a že existují i náznaky o jeho možné spolupráci s tajnou policií StB pod krycím jménem Kazatel.
Jelínek se podle Halíka opírá o údajně „prokazatelně lživý pamflet“ Daniela Solise, uveřejněný i v ParlamentníchListech.cz. „Ten ‚dokument‘, sestavený z komunistických kádrových materiálů a záznamů StB, prokládaných zcela nepodloženými a často prokazatelně lživými údaji, záměrně ignoruje mou činnost v podzemní církvi (kde jsem byl, jak je svědecky doloženo, jedním z nejbližších spolupracovníků kardinála Tomáška a pomáhal mu v době, kdy se stal symbolem zápasu proti komunistické totalitě) i fakt, že jsem po celou dobu normalizace nesměl přednášet na vysoké škole a cestovat na Západ, že jsem byl vystaven výslechům a šikanám apod. O mé činnosti v náboženském a kulturním disentu, kdy jsem s velkými riziky působil jako kněz podzemní církve, při přípravě kněží k tajnému svěcení, při vydávání a šíření samizdatu, v činnosti podzemních seminářů apod. existuje množství jednoznačných dokladů – zde si O. Jelínek mohl, kdyby měl opravdovou touhu poznat pravdu, ověřit naprostou nesolidnost Solisova pamfletu. D. Solis sepsal lživý ‚alternativní životopis‘ jako pomstu za to, že mu soukromá vysoká škola neprodloužila pracovní smlouvu poté, co se odmítl omluvit za to, že o mně veřejně šířil lživé a nactiutrhačné údaje,“ brání se Halík.
„Solis sice uvádí, že jsem při výsleších StB výslovně odmítl nabídku spolupráce (od té doby jsem byl veden ve spise pod krycím jménem Kazatel jako osoba nepřátelská režimu), ale dodává bez jediného dokladu absurdní domněnku, že jsem snad později mohl na spolupráci přistoupit! Pan Jelínek tyto zcela nepodložené ‚náznaky‘ a nepravdivá nařčení šíří například v dopise vedení Oxfordské univerzity s jednoznačným záměrem uškodit mé dobré pověsti,“ zlobí se Halík.
„Nepamatuji se, že bych se kdy s docentem Jelínkem osobně setkal. Mám od něj jen několik sladkých e-mailů, v nichž mne (a možná své svědomí) opakovaně ujišťuje, jak si mne nesmírně váží a mou činnost obdivuje – a ve stejné době na mne za mými zády posílal denunciační a nactiutrhačné dopisy na všechny možné adresy. Na otázku, zda jako křesťan zná Ježíšův příkaz ‚Máš-li něco proti svému bratru, řekni to nejprve jemu mezi čtyřma očima, pak přiber svědka, pak teprve to pověz církvi‘, mi nedokázal odpovědět. Byl a je zřejmě trvale člověkem více tváří. Styděl bych se, kdyby byl muž s takovým charakterem mým příznivcem,“ uzavřel své obsáhlé vyjádření Tomáš Halík.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
