Nejtěžší dle komentátora bylo zprostředkovat informace a odstartovat dění i mimo Prahu. Hlavní roli v tom sehráli tehdejší studenti, herci a elita.
Pak se řeč přesunula na samotné Občanské fórum. K jeho zániku se situace vyvinula poměrně brzy. To však Šídlo označil za „zdravý vývoj“. Kladně tím zhodnotil následný dvoustranický systém, kterému dominovali Václav Klaus s ODS a Miloš Zeman se svou sociální demokracií.
Ing. Miloš Zeman
Hovořil i o ekonomické transformaci. Mnoho lidí dle něj vůbec zřejmě netušilo při sametové revoluci, co bude následovat – a ani Klaus si několik měsíců po listopadových událostech netroufl vyslovit „kapitalismus“. Na počátku devadesátých let měla ovšem navrch pravice, což nahrávalo, vedle rychlé transformace, i třeba restitucím.
„Poměrně rychle zvítězila jedna varianta – ta, kterou představoval Václav Klaus,“ říká Šídlo s tím, že dotyčný to sám moc dobře věděl a utvořil tak relevantní politickou sílu. Následně prý bylo dalších pět až šest let zcela v jeho režii.
Naivní představy, nakolik rychle zbohatneme, v té době mělo mnoho lidí. A to i přesto, že v roce 1992 Klausova ODS vyhrála volby s heslem „Budoucnost máte ve svých rukou“. To dle Šídla znamená: „Nic vám nedáme, je to na vás.“
Celý rozhovor si můžete poslechnout zde:
Až později se začalo objevovat vystřízlivění, které dokázal uchopit Zeman. „Když vyrostly ceny o desítky procent na začátku roku 91, tak tady nebyly masové demonstrace a lidé se šli dívat, kde se dá koupit levější máslo,“ podotkl Šídlo. Pak ale přišla „blbá nálada“ v období 96-97, za kterou mohla ekonomika.
Šídlo podotkl, že největší prozření ze situace se objevilo po roce 2009, při dvacetiletém výročí sametové revoluce, kdy lidé pocítili dopad ekonomické krize a neutěšené politické situace spojené s korupcí.
„To, že je dnes líp než v roce 1990, to je jasné a nemusíme se o tom nijak přesvědčovat. Obecně ale lidé měli nerealistická očekávání. Do čeho jdeme a kam společnost směřuje? Své v dnešní ‚blbé náladě‘ jistě hraje to, že jsme součástí globalizovaného světa a ne jen zemí Varšavské smlouvy nebo RVHP. Ale myslím, že v roce 1989-1990 si lidé opravdu mysleli, že bude líp, než dnes doopravdy je,“ bilancoval komentátor.
Fotogalerie: - Rozhovor s Klausem
Skutečnost, že mnoho lidí zbohatlo na privatizaci, nepokládá Šídlo za špatnou. „Bylo možné čekat, že ti lidé toho nevyužijí?“ podotýká. Geniální byl i nápad kuponové privatizace prosazované Václavem Klausem. Některé problémy z ní však pomohly utvořit i silnou opozici. Takže ČSSD Miloše Zemana prý dokonce vyrostla na kritice kuponové privatizace.
Důvěrou v kapitalismus však nejvíce otřásla až turbulentní polovina devadesátých let, kdy došlo na vykradení mnoha fondů a ochrana drobných akcionářů byla velmi slabá. „To heslo, co se povedlo levici a Miloši Zemanovi, že kuponová privatizace je univerzální viník všeho, je chytlavé, ale nebylo pravdivé,“ přidává Šídlo.
Společnost během devadesátých let často na různé zkušenosti uměla zareagovat. Zásluhou Václava Havla je podle komentátora i reakce na temné období rasového násilí. Byly položeny základy dnešního státu. Šídlo zmínil, že tehdy vznikla například Ústava ČR, „která funguje, pokud se chce dodržovat a pokud je vůle ji vymáhat“. Nevynechal ani instituce jako Ústavní soud ČR či Senát Parlamentu ČR – ten je prý pro nás kladný a zásadní.
Fotogalerie: - Miloš Zeman
Vyzdvihl i směřování do Evropské unie a vstup do NATO. „Zabezpečení naší bezpečnosti takové, jako nikdy v historii,“ hodnotí.
Doba nahrávala dvěma největším rivalům – Václavu Klausovi a později i Miloši Zemanovi „Byla to Zemanova kampaň s autobusem Zemák, kterou jsme my novináři hodně ironizovali, ale on tam udělal 26 procent. O celých 20 procent tak zvednul volební zisk celé ČSSD,“ připomíná Šídlo nástup Zemana.
Pak ale přišel rok 1998 a oba nesmiřitelní lídři se začali shodovat. „Dneska to jsou dvě hlavy jednoho těla,“ podotýká Šídlo.
Fotogalerie: - Proti NATO
Na řadu přišla i opoziční smlouva (1998). Tu Šídlo hodnotí negativně a ČSSD a ODS prý můžu být rády, že jim nevyšla snaha o změnu volebního systému. To nepřešlo přes Ústavní soud. Rády můžu být proto, že by prý později měly samy problémy, jelikož by tento systém „dupal“ po malých stranách.
„Když vám chodil šéf českého podsvětí František Mrázek se radit na Úřad vlády k Miroslavu Šloufovi, hlavnímu poradci předsedy vlády Zemana, o privatizaci bank, což jsou jeho vlastní slova, tak to asi nebylo úplně normální, že jo,“ popichuje Šídlo.
A závěrem se zamyslel i nad „pravdoláskařstvím“. Tehdejší „naivní doba“ prý toto heslo potřebovala. „Bylo jasné, že v konfrontaci s realitou nemůže obstát. Protože jsme vlastně nevěděli, jaká ta realita bude, ani co od ní vlastně chceme,“ říká.
Před třiceti lety by ho prý nenapadlo, že bude existovat nadávka „havloid“. Ono „pravdoláskařství“ je prý stejně hloupé jako osočení „kavárna“, které bylo původně označením ODS v roce 2006, když tato strana hledala, jak by oslovila liberální voliče. „Dnes je to hloupá a prázdná urážka,“ dodal komentátor Jindřich Šídlo.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
