„Přes všechny potíže jsem šťastná, že žiju v demokratické zemi,“ uvedla někdejší televizní hlasatelka Kamila Moučková. Za hrozbu pro Česko považuje masivní migraci i proruské síly, které, jak doufá, nezvítězí v příštích volbách do Poslanecké sněmovny. „A doufám, že se spoustu politiků podaří vyměnit – obzvláště ty, kteří v životě nepracovali a sedí tam už dvacet let,“ věří Moučková. Záporný názor má i na prezidenta Miloše Zemana. „Nevím, co se s ním stalo, protože ho znám čtyřicet let a vím, že to je neobyčejně vzdělaný člověk. Možná ho proměnila touha po lidové popularitě, netuším, každopádně nedlouho po nástupu do funkce mě začal zklamávat,“ lituje Moučková.
Také Miloš Rejchrt má pocit, že nejhůř už bylo. Chandrou ze stavu společnosti trpěl hlavně v sedmdesátých letech minulého století. Podobně jako Moučková hledí Rejchrt s obavami k Rusku, jehož vzkříšené imperiální ambice by nám mohly vykoledovat další „bratrskou pomoc“. V české společnosti ho rovněž znepokojuje únava ze svobody a blahobytu. „Pocit, že se něco nepovedlo a že za to určitě může někdo jiný než my sami,“ upřesnil Rejchrt.
Petra Pitharta zklamal polistopadový vývoj naší společnosti. „Změna v listopadu 1989 byla jen vyjednaným předáním moci a žádnou ‚sametovou revolucí‘. Na revoluci bylo v listopadu 1989 pozdě: byli jsme už poslední. Naše společnost si nic jiného svými postoji za normalizace nezasloužila. Jen jsme si ji v jiných kulisách prodloužili. A teď jsme zklamaní… Já k té společnosti samozřejmě patřil a patřím. Takže jsme se prostě svezli se změnami té doby. A své vlastní minulosti nikdo na dlouho neunikne, ani my. Jsme holt cesta, po které jsme přišli,“ stýská si.
Alfréd Kocáb tuší, že současná dospívající generace bude brzy řešit problémy, které jeho generace řešila na konci první republiky. „Čímž neříkám, že se blíží klasická válka s tanky, ale nebezpečí je na dosah,“ myslí si chartista. Obavy v něm vzbuzuje ministr financí a šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Kocáb očekává, že výrazně vyhraje v příštích sněmovních volbách – na úkor sociálních demokratů. „A co ten udělá, to je zapsáno ve hvězdách,“ obává se. Zápornou postavou české politické scény je pro něho i prezident Miloš Zeman. „Pan prezident je velmi nebezpečná figura, schopná zaprodat nás Rusku nebo Číně,“ odhaduje.
Jana Petránka zklamala současnost. „Kecání o sociálním státě. Drzý výsměch zlodějských miliardářů. Jeden z příkladů: Vláda může usměrnit ČEZ v kauze obytných domů, kde žijí lidé, kteří si své byty už zaplatili, ale přece je možné jim znovu prodat střechu nad hlavou. A premiér se tváří, že dělat s tím nemůže nic. Tak ať taková vláda táhne. Žijeme skoro v Bakalastanu,“ nelíbí se mu.
Kritizuje také „mainstreamovou“ masáž mozků našich současníků, snahu dělat si právo mít monopol na pravdu. „Boj o svobodu myšlení a svobodu slova nikdy nepřestane být velkou nutností. A nikdy neskončí. Bacha na duševní inkvizitory. Je jich dost v naší, evropské i světové politice. A bacha na narůstající blbost v médiích!“ důrazně pozvedá hlas.
Milan Uhde hledá příčiny nespokojenosti sebekriticky u sebe. „O spokojenosti těžko mluvit, ale má nespokojenost se týká především a hlavně mého angažmá v politice: nedokázal jsem zdaleka, co jsem chtěl, a zůstal jsem svým původním nárokům a předsevzetím téměř všechno dlužen. Na tom, jak naše společnost vypadá dnes, jsem se silně podílel,“ přiznává bývalý ministr kultury.
Jaroslava Baštu nejvíce zklamala oligarchizace České republiky a postupná eroze svobody slova, která „dnes pod záminkou boje proti kremelské propagandě ohrožuje i svobodu internetu“. „Pod hlavičkou obrany liberální demokracie se vrátil boj proti štvavým vysílačkám a ideo-diverzním centrálám jako za totality. Možná je na čase inovovat starý vtip o lidové demokracii: Víte, jaký je rozdíl mezi demokracií a liberální demokracií v pojetí EU? Jako mezi kazajkou a svěrací kazajkou,“ uvedl Bašta.
Jelena Mašínová se obává, aby se lidem nezačala zdát svoboda a mír samozřejmostí, a tak je nebyli schopni včas bránit. „Nezapomeňme, že demokracie se umí zahubit sama skoro přes noc, ale její zmrtvýchvstání trvalo po německé okupaci sedm a po ruské čtyřicet let,“ upozornila.
Luboš Dobrovský nenašel na polistopadovém vývoji naší země nic, co by ho zklamalo. Největší hrozbou je však prý právě ono zklamání, které pociťují ti, kdo očekávali svobodu bez odpovědnosti za sebe sama a za své činy. „Reálnou hrozbou jsou i prezident Zeman a ministr Babiš – jeden zemi (bůhví zda vědomě, nebo nevědomě) prodává Rusku a Číně, druhý ji chce privatizovat,“ všímá si Dobrovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luš
