„Přes všechny potíže jsem šťastná, že žiju v demokratické zemi,“ uvedla někdejší televizní hlasatelka Kamila Moučková. Za hrozbu pro Česko považuje masivní migraci i proruské síly, které, jak doufá, nezvítězí v příštích volbách do Poslanecké sněmovny. „A doufám, že se spoustu politiků podaří vyměnit – obzvláště ty, kteří v životě nepracovali a sedí tam už dvacet let,“ věří Moučková. Záporný názor má i na prezidenta Miloše Zemana. „Nevím, co se s ním stalo, protože ho znám čtyřicet let a vím, že to je neobyčejně vzdělaný člověk. Možná ho proměnila touha po lidové popularitě, netuším, každopádně nedlouho po nástupu do funkce mě začal zklamávat,“ lituje Moučková.

Také Miloš Rejchrt má pocit, že nejhůř už bylo. Chandrou ze stavu společnosti trpěl hlavně v sedmdesátých letech minulého století. Podobně jako Moučková hledí Rejchrt s obavami k Rusku, jehož vzkříšené imperiální ambice by nám mohly vykoledovat další „bratrskou pomoc“. V české společnosti ho rovněž znepokojuje únava ze svobody a blahobytu. „Pocit, že se něco nepovedlo a že za to určitě může někdo jiný než my sami,“ upřesnil Rejchrt.

Petra Pitharta zklamal polistopadový vývoj naší společnosti. „Změna v listopadu 1989 byla jen vyjednaným předáním moci a žádnou ‚sametovou revolucí‘. Na revoluci bylo v listopadu 1989 pozdě: byli jsme už poslední. Naše společnost si nic jiného svými postoji za normalizace nezasloužila. Jen jsme si ji v jiných kulisách prodloužili. A teď jsme zklamaní… Já k té společnosti samozřejmě patřil a patřím. Takže jsme se prostě svezli se změnami té doby. A své vlastní minulosti nikdo na dlouho neunikne, ani my. Jsme holt cesta, po které jsme přišli,“ stýská si.