Bašta ve svém komentáři píše: „Minulý týden jsme si připomínali čtyřsetleté výročí bitvy na Bílé hoře, příští týden pak 31 let od 17. listopadu 1989. Letos asi poprvé tak otevřeně zaznívaly hlasy o tom, že porážka na Bílé hoře nebyla tragédie, ale naopak požehnání. Zachránila nás před germanizací, a možná snad i před poturčením. Pominu to, že část publicistů, kteří o tom psali, obvykle považuje národ za překonaný sociální konstrukt, který v nové Evropě již nemá budoucnost. Zaujala mě více pozvolná změna hodnocení důsledků 17. listopadu a sametové revoluce. Ta se možná opírá o skutečnost, že změna majetkových poměrů v neprospěch domácích vlastníků má jedinou historickou analogii ve třicetileté válce.“