Díky Bohu za alternativní média

V posledních čtyřech letech jsem natáčela s Filipem Turkem, současným vládním zmocněncem pro Green Deal pořad Po Žních k Turkovi. V dobách, kdy pořad začal vycházet, jsme ani jeden z nás netušili, že za pár let budeme sedět vedle sebe v poslanecké lavici. Vlastně jsme se předtím ani neznali, prostě nás oba bavila politika a chtěli jsme ji z našeho pohledu komentovat.

Mgr. Filip Turek

• AUTO
• poslanec

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Všechno to zpunktoval Petr Kubelík, který založil nezávislou internetovou televizi V.O.X. TV a heslem „Nasereme vás všechny“ se snažil naznačit, že chce dát na své platformě prostor všem a diverzitě názorů. Tehdy mě přibral do vedení a dal mi na starost publicistiku. Nebáli jsme se toho.

Zvali jsme si do různých pořadů nejenom politiky ze všech stran, ale dávali jsme prostor i těm, co byli jinde ostrakizovaní. Svým způsobem jsme se snažili suplovat mainstreamová média, která by měla lidem přinášet obě strany mince, aby si lidé mohli udělat vlastní názor na věc. Vzpomínám si, jak jsme poskytli prostor senátorce Janě Zwyrtek Hamplové v době, kdy jí téměř nikdo jiný v televizi prostor pro vyjádření nedával. Zpovídali jsme Petra Druláka v době, kdy byl nejvíce ostrakizován. Zveřejnili jsme rozhovor s Markétou Dobiášovou těsně poté, co praskla šikana na Wollnera. Nebáli jsme se toho. A přesně proto jsem tu práci milovala. Šli jsme do toho i za cenu toho, že nás morální majáci nehodnotí zrovna lichotivě. Snažili jsme se ovšem po celou dobu vyvažovat. Když jsme naštvali jednu stranu tím, že jsme do debaty pozvali Janu Zwyrtek Hamplovou, hned druhý den jsme vytočili druhou stranu tím, že jsme pozvali do debaty Pavla Novotného.

Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová

• NEZ
• senátorka

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

S Filipem Turkem jsme natáčeli každý týden po dobu několika let. Bylo to fajn. Sledovanost jsme neměli malou, průměrně se pohybovala kolem 200 000. Se spoustou fanoušků jsem si vytvořila dodnes přátelské vztahy a nikdy na to období nezapomenu. Ostatně je třeba přiznat si, že to byl možná jeden z důvodů, proč dnes sedíme ve sněmovně. Byli jsme na českém trhu jedním z prvních podobných formátů pořadu. Dnes je takový formát, kdy si dvojice prostě povídá o politice, zcela běžný. Částečně si dovolím poplácat se po ramenou, že jsme „změnili politickou kulturu/reklamu“. Byli jsme vždy otevření, upřímní, nebáli jsme se vyslovit nepopulární názory.

Poslední díl pořadu Po Žních k Turkovi

Tento týden jsme natočili poslední díl. Bylo to, jak si jistě dokážete představit, velmi nostalgické, zároveň smutné. Učinili jsme tak po dlouhém zvažování, protože nechceme V.O.X. TV, naši srdcovou záležitost, vystavovat zbytečné kritice. Ve chvíli, kdy by se Kubelíkovi podařilo získat opoziční dvojici, například Fialu s Decroix, aby u něj měli pořad podobného typu, mohli bychom setrvat. Pak by to bylo vyvážené. Ale v době, kdy jsme oba vládními poslanci, V.O.X. čelil obrovské kritice, kecům o zaujatosti, atd. A přitom Kubelík mnohokrát nabízel prostor „druhé straně“.

Je zajímavé, jak si liberální morální majáci řeknou: „k vám do televize nejdu, vy prosazujete blbé názory a já vás nechci legitimizovat“, ale přitom, když pak odmítnu já jít například k Bastlové do „Ptám se já“, protože nechápu, proč bych měla dobrovolně chodit na vlastní jatka, je to okamžitě označeno za zbabělost. Co když ji ale taky nechci legitimizovat?

A tak jsme oficiálně ukončili jednu éru. Éru pořadu Po žních k Turkovi, kterým jsme přibližovali nejen politiku Evropské unie. Dovolím si neskromně tvrdit, že i díky nám bylo u voleb do Evropského parlamentu historicky nejvíce voličů. Ale jak se to říká? Když něco končí, něco začíná! S Filipem Turkem máme v plánu v podobném formátu pořadu pokračovat. Sami na sebe a trochu jinak. Nadále ale chceme lidem přibližovat i zákulisní fungování politiky.

Zasloužená dovolená

O totéž se pokouším pravidelně také tímto deníkem. Dnes bude ovšem relativně krátký. Na rovinu se vám totiž musím přiznat, odjela jsem na čtyřdenní dovolenou.

Loni slavila moje tchyně 70. narozeniny. Chtěli jsme jí s partnerem a švagrem darovat něco unikátního, něco, co běžně nedostane, něco, na co nezapomene. Uvědomili jsme si, že je to typická žena od velké rodiny, která se vždycky obětovala pro druhé. Sama si málokdy něco dopřála, snad nikdy nebyla na pořádné dovolené. A protože jsme všichni věřící, milovníci historie, rozhodli jsme se pro návštěvu Vatikánu.

Sic narozeniny slavila už loni, museli jsme dovolenou odložit kvůli sněmovně na neurčito. To víte, když nastoupíte do takového byrokratického kolosu, jakým je sněmovna, chvíli trvá, než se rozkoukáte, a když se rozkoukáte, už je na stole tolik práce, že si odjet nemůžete dovolit. Když jsem viděla, jaké obstrukce se ve sněmovně dějí, obávala jsem se, že budu dovolenou odkládat do nekonečna, celé čtyři roky. Nakonec jsem ale vypozorovala, že pokud poslanec potřebuje odjet, například za rodinou, protože přes sněmovní týden se s ní nemáte šanci vidět, jediná možnost je využít tzv. „poslanecký týden“, který můžete trávit ve svém kraji.

Našli jsme tedy přijatelný termín, kdy bylo jisté, že do něj nevkročí sněmovní plénum ani žádný výbor, ani schůze pracovní skupiny. Naplánovali jsme si krátkou dovolenou a abych měla čisté svědomí, protože jako poslanec nemáte volno nikdy, zastupitelem jste neustále, brala jsem si do Říma s sebou tablet a trávila většinu času na telefonu. S kolegy poslanci jsem neustále komunikovala připravované zákony, s resorty nebo s úřadem vlády jsem visela na telefonu kvůli Evropské komisi a transpozicím zákonů z EU.

Dělo se tedy vcelku běžně, že mi rodina ukazovala krásné fresky na stěnách, malby stropů, a já přitom koukala do mobilu a odepisovala na SMSky. I tak jsem si Řím a Vatikán, alespoň na pár okamžiků, moc užila. Pokud vás zajímá blíže, jak jsem trávila dovolenou, s konkrétními poznatky a tipy na výlet do Říma, sledujte mě prosím na Facebooku, kde o tom píši velmi konkrétní a dlouhé posty.

Přesto, že jsem polovinu dovolené strávila na telefonu (a má rodina vám to nejspíš znechuceně potvrdí), jsem se po návratu setkala s několika nenávistnými komentáři, co že si to dovoluji někam v mém mandátu cestovat, když mám sloužit lidem?!

Má poslanec dovolenou?

Minule jsem objasňovala výplaty a (ne)benefity pro asistenty, nyní bych ráda objasnila dovolenou. Poslanec nemá ze zákona nárok na klasickou placenou dovolenou s určeným počtem dní jako běžní zaměstnanci, protože není v klasickém pracovním poměru. Náš mandát trvá nepřetržitě, prostě 24/7, a čerpání volna si organizujeme sami bez nutnosti schvalování nadřízeným. Je samozřejmé, že se radíme v klubu a na koaliční radě, kdy si můžeme dovolit chybět.

Je to logické, protože nemáme ani pevnou pracovní dobu. Kdybychom ji měli, sněmovna by nikam nepokročila. Už to úplně vidím. Jak úderem páté odpolední balíme své saky paky a mizíme ze sněmovny, ať se děje, co se děje. Jako dětičky při posledním zvonění ve třídě. Kéž by! Většinou tam musíme sedět do večera, mnohdy do noci, někdy do rána. Spoustě poslanců se domů ze sněmovny vůbec nevyplatí jezdit. Když jim totiž cesta domů zabere třeba hodinu a půl, ráno díky zácpám mnohem víc, končíme o půlnoci a začínáme v devět, je jednodušší roztáhnout spacák ve sněmovně a zůstat tam. Raději naspat alespoň šest hodin, než cestovat domů, naspat hodiny tři, riskovat, že zaspíme, atd.…

Jsem sněmovním rekordmanem v počtu výborů, podvýborů, delegací a komisí. Není to nic ke chlubení, žádný rekord, kterým se pyšním. Spíše konstatuji. Prostě to tak vyšlo. Takže jestli má někdo práce opravdu spoustu a musí trávit ve sněmovně každičký den, včetně výběrového týdne, pak jsem to právě já. Moje účast na hlasování se pohybuje neustále okolo 95 %. Chyběla jsem jednou, když mě akutně operovali na sále. Po sedmi měsících bez pauzy jsem si dovolila pár volných dní o Vánocích a tři volné dny s rodinou. Přesto čelím kritice některých nenávistných občanů, co že si to dovoluji zneužívat mého postavení a jezdit si po světě.

Nejdřív mě to trápilo, už už jsem začala přemýšlet, že už nikdy nebudu odpočívat, abych neklamala lidi kolem sebe. A pak hned jsem si uvědomila ten známý fakt, že politik je to nejneoblíbenější povolání na světě. Různé průzkumy veřejného mínění konané v celém světě včetně České republiky dlouhodobě potvrzují, že povolání politika se v žebříčcích důvěryhodnosti a prestiže opakovaně umisťuje na úplném chvostu. Každý politik má vedle svých příznivců také velkou skupinu odpůrců. Vlastně bych byla špatným politikem, kdyby se nenašel někdo, kdo mě zkritizuje za pár dní dovolené, znamenalo by to totiž, že jsem neviditelná.

Jsem vděčna za všechnu vaši kritiku, když je konstruktivní, o to spíš. A děkuji za vaši trpělivost v odpovídání na vaše dotazy (v tom sněmovním tempu se na to někdy těžko hledá čas). Začala jsem tento deník jakýmsi pomyslným poděkováním V.O.X. TV jako svobodnému médiu. Chci ho ukončit poděkováním Parlamentním listům, že mi tento prostor poskytují a nechávají vás, čtenáře, ptát se na cokoliv, co vás napadne. Díky Bohu za alternativní a svobodná média.