„Boj má vždycky dvě fáze. Několik ambiciózních politiků usiluje o moc a některý ji nakonec získá, ať již proto, že má silnější vojsko, nebo dostane ve volbách více hlasů. To je fáze první. Tou druhou je pak řev poražených, kteří se snaží vítěze znectít jako kacíře, prohlašují ho za nepřítele pravé víry, případně světové revoluce, evropské jednoty či demokracie. Neboť boj o moc se nevede proto, aby se zemi dařilo lépe, ale aby se dařilo lépe politikům. A že to zemi někdy prospěje, to je jen bonus, pokud politici škodí v rozumné míře. Jistě, tento pohled je svým způsobem skeptický, ale dějiny tuhle zkušenost potvrzují. Právě tak jako události posledních týdnů u nás,“ napsal Vondruška hned na úvod.

Posléze připomněl, co se v Čechách dělo krátce po husitských válkách. Království bylo bez krále a země byla rozdělena na dva tábory – kališnický a katolický. Tehdejší katolíci by se podle Vondrušky dali přirovnat k tradičním stranám. Kališníky vedl bohatý Jiří z Poděbrad, toho Vondruška srovnává s Andrejem Babišem (ANO).Když se rozhodovalo o tom, kdo zemi povede dál, katolické rody chtěly Jiřího z Poděbrad co nejvíce pošpinit. Vinily ho mimo jiné z toho, že zavraždil předchozího krále Ladislava Pohrobka. A přísahali, že nedopustí, aby se Jiří z Poděbrad stal českým králem. Za Jiřím však stála královská města a nižší šlechta. Zdálo se, že je tato situace neřešitelná.

„Leč Rožmberkové, Zajícové, páni z Hradce a další měli své zásady. Lid je přece hloupý, jen oni, elita s urozenou krví, vědí, co je správné! A tehdy došlo k jednání mezi čtyřma očima, Jiří z Poděbrad se sešel s Janem z Rožmberka. I když netušíme, co si ti dva řekli, je zřejmé, že se Jiří z Poděbrad vytasil s úpisem na dluh Rožmberků, který koupil od císaře Fridricha a na jehož splacení páni pětilisté růže neměli. Vyhrožoval, ale také uplácel. Rožmberkové získali privilegia i výnosné úřady,“ doplnil Vondruška.