Fotogalerie: - Studenti na Albertově
Fotogalerie: - Zeman na Albertově
Albertov patří studentům, volali rozčíleně ti, kteří si stěžovali, že 17. listopadu nebyli připuštěni k pamětní desce. Pamětník Ladislav Jakl tedy zavzpomínal, jak horlivě se studenti a akademici měli k připomínce historické demonstrace v minulých letech. „Chodím tam rok co rok sám nebo jen se svými blízkými. Postát, zapálit svíčku, zavzpomínat. Bývám tam v různou dobu, ale nejčastěji kolem 16. hodiny, tedy právě v dobu, kdy jsme se tu před těmi 26 lety sešli. Zde jsou mé zkušenosti z jednotlivých let,“ začíná výčet.
V roce 1990 při prvním výročí prý bylo na místě několik desítek lidí. V následujících letech se počet lidí i položených svíček pohyboval výlučně v řádu jednotek a Jaklův přehled obsahuje i takové perly jako: „1993 – na místě byl zamilovaný pár a dva pejskaři.“ Oživení prý přišlo až v roce 1998, kdy dorazila menší skupinka jakýchsi odborářů nadávat na drahotu. Po „desetiletém“ výročí v roce 1999 pokračovala účast ještě mizivěji, takže v Jaklově statistice se objevují zápisy jako „2001 – po Albertově se prohánělo suché listí“, nebo „2006 – celý Albertov jsem prošel tam a zpět třikrát. Nikde nikdo, jen na schodech nad ním si povídalo pár lidí“. V roce 2010 už to prý pravidelný návštěvník Jakl nevydržel a pozval lidi blogem. Výsledkem byly v následujícím roce tři studenti.
V letošním roce prý Jakl dorazil opět v šestnáct hodin, kdy v roce 1989 akce začínala. Na místě našel tři postávající dvojice a montéry rozebírající pódium po prezidentské demonstraci.
„Kdokoli v jakémkoli počtu tu mohl být. Nebyl. Z televize ale vím, že tak o dvě hodiny dřív tu chtěli být všichni,“ poznamenává. Pak ironicky dodává, že letos byl zájem úplně jiný než v minulých letech, kdy nepomohly ani výzvy.
„Lidé, kteří celé roky o pietu na Albertově ani myšlenkou nezavadili, byli asi najednou silně puzeni zde vykonat dříve zanedbávaný pietní akt, a to původně všichni ve stejnou chvíli,“ píše Jakl. Jen je mu prý divné, že o pár desítek minut později, když už byl Albertov pustý a prázdný, opět nepřišel nikdo.
Ironicky pak dodává, že nevěří, že by tam zmínění lidé šli schválně právě v minutě jiné akce, aby tam provokovali. „To by přece řekli rovnou. Provokace není žádný zločin, je to metoda, jak upoutat pozornost. Používá ji každou chvíli kdekdo,“ dodává posměšně.
Proto je prý rád, že srdce české mládeže opět zahořela pietou, a proto v následujících letech nebude na Albertově tak osamělý.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
