„Když občas sleduji počínání našich obecních zastupitelstev a jejich bezradného přístupu k památníkům, nemohu se ubránit nerudovsky laděné otázce ‚Kam s ním‘. Není tomu ani několik měsíců, jako spíše týdnů, co Prahou rezonovala otázka vztyčení Mariánského sloupu,“ poznamenal ve svém blogu na serveru Aktuálně.cz Dominik Duka.
„Nyní se nám tu vyrojilo téma pomníku maršála Koněva, velitele vojsk Rudé armády, která osvobodila většinu Československa od nacistické totality, hrdiny ČSSR, osvoboditele koncentračního tábora Osvětim, zachránitele Krakova. Válečného hrdiny, který se ale také podílel na perzekucích vůči kozáckému povstání, potlačení maďarského povstání v roce 1956, výstavbě Berlínské zdi a svůj podíl měl i na okupaci Československa v roce 1968. Kam s ním tedy, nabízí se logická otázka v rovině konkrétní i abstraktní,“ dodal Duka a uvedl, že je dalek toho, aby se pokoušel rozsoudit poměrně složitý spor, do něhož by spíše měli promluvit historici, váleční veteráni, ale také oběti komunistické totality.
„Přijde mi však pro naši zemi symptomatické, že si s pomníky a sochami příliš poradit neumíme. Jako malý kluk jsem byl přítomný odstraňování pomníku Tomáše Garrigue Masaryka v Hradci Králové. Dodnes mám v hlavě výjev fanatických svazáků, kteří nejprve ovázali sochu za krk lanem a pak ji za velikého jásotu povalili na zem. Pamětníci pak jejich počínání srovnávali s fanatismem typickým pro nacistické bojůvky na konci třicátých let. Nepočínáme si občas při pravidelně se opakujícím boření ‚starých pořádků‘ obdobně?“ zeptal se závěrem, kdy dodal, že v historii je jen jedna pravda, která se udála, a tu nezměníme, i kdybychom předělali všechny pomníky, které na našem území stojí.
Psali jsme:
autor: vef
