Pod vedením Jiřího Rusnoka, který kdysi neváhal přiznat, že vhodil hlas Václavu Klausovi, vzniká nová Zemanova vláda. Toť podobný triumf, jako když stávajícího prezidenta přivítaly ovace delegátů na sjezdu ČSSD. Byl zase tak trochu jejím předsedou. 

Hlava země nesporně jedná proti ústavním zvyklostem, ale jednak není prvním polistopadovým prezidentem, jenž si pohrává s výkladem Ústavy (což jisté kritiky poněkud znevažuje), za druhé se ve svém lehce dobrodružném jednání opírá o něco mohutnějšího.

Jeho politická konstrukce stojí na přinejmenším dvou masivních pilířích, a ty jsou propojeny v jeden celek. „První občan“ Zeman je výlučný tím, že ho přímo zvolily masy. Veškerý lid, což při každé vhodné i nevhodné příležitosti nezapomene zmínit, a tento lid je pořádně rozezlen na poměry. Výraznou většinou (nejspíš právem) nevěřil kvalitě vlády Petra Nečase, načež si po jejím pádu žádá logické řešení – předčasné volby.