„Už jen válka na Ukrajině velmi pokazila vztahy na Slovensku a v Česku,“ označil Markovič válku na Ukrajině za jednu z příčin zhoršujícího se vztahu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Jako další příčiny rozdělení společnosti zmínil migraci a pandemii covidu, které podle něj lidi „naštvaly a pobouřily“.
Markovič zároveň kritizoval neschopnost některých lidí akceptovat odlišné názory, přičemž podotkl, že problém nastává, když někdo považuje člověka s jiným názorem za nepřítele. „To já zřejmě nikdy nepochopím. Pokud to tak bude brát víc lidí, tak se nikam nedostaneme. Facebook tomu také nepřispívá,“ upozornil i na negativní roli sociálních sítích, konkrétně Facebooku, který názorovou polarizaci také může prohlubovat.
Markovič se také vymezil vůči neochotě některých lidí měnit své postoje. „Opravdu jen hlupáci a idioti nemění svoje názory,“ prohlásil Markovič a dodal, že s takovou bude rozdělování a odsuzování pokračovat.
Prohlásil také, že v současnosti je spousta lidí „znechucena“ z politiky. I proto jejich volbou pak může být, nejít k volbám.
Je Slovensko v háji?
„Všechno závisí na tom, jak si ten háj představujete,“ odpovídal dále Markovič na dotaz od diváků, zda je Slovensko „v háji“. Dodal, že už jen to, že mu tato otázka byla položena, svědčí o tom, jak si Češi se Slováky přestávají rozumět.
„Když jsme se rozdělili – Česko a Slovensko, tak se to začalo projevovat především jazykovou bariérou. Už tehdy jsem začal tvrdit, že za takových 20 až 30 let si Slováci s Čechy budou rozumět asi tak jako s Poláky,“ poznamenal Markovič s tím, že ačkoliv by se rád mýlil, domnívá se, že tato předpověď se naplňuje, protože například patnáctiletí až osmnáctiletí Češi už mají se slovenštinou čím dál větší problém.
Upozornil také na chybějící porozumění týkající se politické situace, kdy se často setkává s otázkami typu: Kam směřuje slovenská politika? Co si myslíte o Ukrajině? A co ten Fico – kdy už konečně odejde?
„No, já bych chtěl říct, že před dvěma a půl lety u nás na Slovensku proběhly svobodné, nikým nezpochybněné, demokratické volby. Já neznám žádné jiné kritérium, na základě kterého by se něco mělo změnit, protože volby dopadly tak, že máme vládní koalici, máme opozici a mezi těmito stranami probíhají roztržky,“ podotkl Markovič.
Zároveň zdůraznil, že vše, co sledujeme v politice, je do značné míry závislé na tom, jak velkou pozornost tomu sami věnujeme. „Pokud člověk nežije ničím jiným než politikou, tak se okrádá o krásnější zážitky,“ dodal Markovič.
Znovu se pak vrátil k rozdělení Československa. Otevřeně přiznal, že ho tehdy napadla sobecká myšlenka, že by bylo možná lepší, kdyby se rozdělení odložilo o několik let. Důvodem bylo přesvědčení, že „výkonnější česká lokomotiva“ by mohla ještě pomoci Slovensku v jeho hospodářském vývoji. Také vyjádřil pochybnosti o tom, zda tehdy lidé skutečně rozdělení státu podporovali – pokud by proběhlo referendum, podle něj by „pravděpodobně nedopadlo ve smyslu: rozdělme se“.
Obsadí Rusko Slovensko?
Podle Milana Markoviče je taková představa nereálná. V rozhovoru ironicky zpochybnil obavy některých lidí, že by se Rusko mohlo pokusit vojensky obsadit Slovensko nebo jiné středoevropské země. Připomněl, že ruská armáda má i po více než dvou letech invaze problém postupovat na Ukrajině o několik kilometrů a že okupace jakéhokoli dalšího území by vyžadovala rozsáhlou logistickou přípravu – přístupové trasy, početné okupační jednotky či záložní letectvo. Představa, že by Rusko jen tak vyslalo klidně až sto tisíc vojáků přes hranice, je podle něj absurdní.
„Že by nás Putin měl obsadit? Nevím, proč by to dělal. Ale možná ví víc věcí než já,“ řekl Markovič.
Markovič by podporoval spolupráci Slovenska se Spojenými státy americkými, ale i s Ruskem, s Ukrajinou, s Izraelem, s pobaltskými státy a s dalšími. Zdůraznil, že by Slovensko nemělo automaticky vylučovat žádného partnera a mělo by být otevřené vůči všem světovým stranám. V tomto tedy Markovič souhlasí s postojem premiéra Roberta Fica.
Celý rozhovor ke zhlédnutí zde:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Kratochvílová