„V jistou chvíli u něho nastal zlom, kdy začal své okolí dělit na lokaje a nepřátele. A jeho světem se stali lidé jako Viki Kožený, Petr Čermák, Peter Kovarčík,“ vypráví o svém někdejším kolegovi Havlík. Je to prý vidět i na tom, že mezi nejúspěšnější privatizátory patří buď bývalí estébáci, nebo ti, kteří byli před revolucí bossy zahraničního obchodu. „Pro ně byl ambiciózní ekonom z proseckého sídliště ideální postavou jako buldozer české cesty privatizace,“ myslí si.
Navíc se prý po posledních prezidentových krocích, zejména novoroční amnestii, začíná přiklánět k tomu, že Klaus nebyl jen loutkou, ale přímým účastníkem této hry. Nebylo prý nejspíš náhodné, že se Česká pojišťovna dostala do rukou PPF a v čele představenstva tam stanul Klausův klíčový ministr Ivan Kočárník. Stejně tak nebylo náhodou, jak se o oba jeho syny postaral šéf ČEZ Martin Roman. Proto se podle něj Klaus stal přímo symbolem korupce v zemi.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav




