Ve veřejném prostoru dnes funguje jednoduchý mechanismus. Když s někým nesouhlasíte, označíte ho za „dezoláta“. Když souhlasíte, je to „respektovaný expert“. Jenže svět bývá složitější. A případ nového radního Českého rozhlasu Petra Žantovského to ukazuje dokonale.
Do Rady Českého rozhlasu byl tento týden zvolen publicista, vysokoškolský pedagog a mediální komentátor Petr Žantovský. Ve sněmovní tajné volbě získal potřebných 91 hlasů.
A okamžitě se rozjela klasická česká disciplína: nálepkování.
Jedna část internetu hlásí, že do veřejnoprávního média nastupuje „proruský dezolát“. Druhá jásá, že konečně přichází člověk, který nebude veřejnoprávní média automaticky považovat za nedotknutelnou svatyni.
Tak kdo tedy Petr Žantovský vlastně je?
Faktem je, že nejde o žádného nováčka vytaženého z facebookových diskusí. Žantovský dlouhá léta působil v médiích, publikoval knihy, komentáře a přednášel mediální problematiku. V minulosti byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a také členem Rady ČTK.
Současně je ale pravda, že jeho názory dlouhodobě budí silné emoce. Kritizuje část mainstreamových médií, vystupuje proti některým podobám progresivní politiky a bývá spojován s konzervativním či národoveckým prostředím. Také kandidoval do Senátu za podporu SPD. Což mu mnozí vyčítají, byť jde o běžnou parlamentní, dnes dokonce vládní stranu.
A právě zde vzniká český problém.
U nás se totiž často nevede spor o argumenty, ale o cejchy. Kdo kritizuje veřejnoprávní média, bývá automaticky podezřelý. Kdo je naopak nekriticky obdivuje, bývá označován za „pražskou kavárnu“. Mezitím se ztrácí podstata: umí ten člověk svou práci?
Rada Českého rozhlasu přece není literární soutěž sympatií. Je to kontrolní orgán. Nemá moderovat Radiožurnál ani zpívat v Lucerně. Má kontrolovat hospodaření, plnění veřejné služby a fungování instituce.
A právě zde může být paradoxně výhoda člověka, který není součástí jedné mediální bubliny.
Samozřejmě, kritici namítají, že podobné nominace představují „obsazování institucí“. Jenže totéž tvrdí každá politická garnitura, když zrovna není u moci. Veřejnoprávní rady byly politikum vždy. Jen někdy se tomu říkalo „obrana demokracie“ a jindy „útok na nezávislost médií“.
Na celé věci je možná nejzábavnější samotné slovo „dezolát“. Z původně okrajové internetové nadávky se stal univerzální výraz pro každého, kdo má jiný názor než autor statusu na sociální síti. Dnes už stačí pochybovat o čemkoli , a člověk má nálepku hotovou během deseti minut.
Přitom právě veřejnoprávní média by měla být místem, kde se různé názory střetávají civilizovaně. Ne místem, kde existuje jen jedna povolená ideová teplota.
Možná tedy není nejdůležitější otázka, zda je Petr Žantovský „dezolát“, nebo „odborník“.
Konec výmluv, ANO je proruské. Babiš protlačil do Rady Českého rozhlasu Petra Žantovskéhohttps://t.co/INmsfPJrZS pic.twitter.com/w4cTqOLa9e
— Miloš A. LUDVÍK (@LudvikMilos) May 29, 2026
Možná bude důležitější sledovat, zda se jako radní bude chovat kompetentně, věcně a profesionálně.
Protože demokracie nezačíná tím, že do funkcí volíme jen lidi, kteří nám jsou sympatičtí.
Demokracie začíná ve chvíli, kdy jsme schopni snést i ty, kteří nám pijí krev.
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku






