Požadavky soudobého feminismu pro Bellovou postrádají osobní relevanci. Problémy, po jejichž řešení feminismus volá, považuje spíše za vyřešené nebo vymyšlené. Naopak se spisovatelka pozastavuje nad tím, že problémy, které jí osobně skutečně pálí, ho zjevně nezajímají.

Feminismus, k jakému by se prý ráda přihlásila, je například gesto Azam Jangrávíové v Íránu, která s vědomím, že ji čeká žalář, vylezla loni na ulici v Teheránu na transformátor a navzdory zákazu si sundala povinný hidžáb a zamávala s ním nad hlavou. Udělala to podle svých vyjádření pro svou osmiletou dceru. „Nechci, aby Viana v Íránu vyrůstala ve stejných podmínkách jako já. Věděla jsem, co mě čeká, ale najednou jsem se cítila silná. Cítila jsem, že najednou nejsem jen to druhé pohlaví.“ Azam poté byla vyhozena z práce a odsouzena ke třem letům vězení.