„Samozřejmě. Podávání rukou je tradiční zvyk od starého Říma. Ave, zdravíme se tím podáním ruky. Dáváme tím najevo, že v ruce nemáme zbraň. A tenhleten tisíciletý zvyk neopustíme ani kvůli epidemii, pandemii a bůhvíčemu. Dlaň je nejcitlivější částí ruky a my vnímáme u toho druhého člověka okamžitě ty první signály. Vnímáme teplotu ruky, chvění, vlhkost, sílu, intenzitu stisku. To všechno jsou informace, které nám o tom druhém něco říkají. Kdežto takový ten dotyk hřbety  rukou nebo lokty, nebo dokonce nohama, tak to nemůže nikdy nahradit podání ruky,“ pravil Špaček. 

Následně se vzpomínalo na to, jak prezident Václav Havel přijal v Česku významné hosty „ americké prezidenty, britskou královnu Alžbětu II. Návštěva Mika Pompea pak, podle Špačka, patří rovněž k těm náročnějším. „Nejnáročnější státní návštěvy jsou Rusko, Čína, Izrael a USA. Z toho protokolisté mají hrůzu už půl roku předem. Ty návštěvy se připravují velmi dlouho. Několik měsíců před příletem amerického prezidenta nebo izraelského předsedy vlády nebo prezidenta tak přilétají letadla s odborníky, experty, třeba na komunikace, na protokol, na politické otázky, kteří připravují tu návštěvu do posledních detailů,“ sdělil Špaček, kde se podle něj zachází do všech podrobností.

„Vzpomínám si, když přiletěl americký prezident, tak tehdy okupovali Pražský hrad. To znamená, že my jsme při vstupu do kanceláře, jsme se prokazovali americké ochrance, nikoliv české, ta tam stála v pozadí. Protože Američani zodpovídají za osud svého prezidenta, za osud své hlavy státu. Takže nedá se nic dělat, musíme se tomu podrobit. Proto se všechny ty přípravy odehrávaly v utajeném režimu,“ zdůraznil Špaček a rýpl si do kancléře Vratislava Mynáře. „Nedokážu pochopit, jak se může na Hradě vyskytovat někdo, kdo nemá bezpečnostní prověrku. Protože nemůže mít přístup k těm informacím, které jsou nezbytné,“ dodal. Mynář se dle něj nesměl účastnit přijetí Mika Pompea, protože by porušil zákon.