Knížák se hned v úvodu svého textu pro Právo vyznává, že nemá rád bezduché nadávání politikům, řadu z nich zná jako čestné a pracovité lidi. Nečestnou výjimkou je však prý mezi nimi David Rath, celoživotní hulvát, kterému nebylo nic svaté a kálel na všechny kromě sebe.

Neustálým pomlouváním ostatních vytvořil dojem jakéhosi neúplatného arbitra, a přitom se nyní ukázalo, že je to obyčejný vyděrač a podvodník. A když na něj konečně došlo, dokáže si prý jenom stěžovat na podmínky vazby. Knížák by mu přál poznat komunistickou vazbu, kam lidi dostával Rathův otec, spolupracovník StB.

Už proto Knížák nechápe, proč někteří politici Rathovo jednání bagatelizují. Jako vysvětlení ho napadá jen to, že po třech měsících ve vazbě začne bývalý hejtman „měknout“ (což prý kriminalisté mají vyzkoušené) a prozradí všechny, kteří se podíleli na jeho podvodech.