První otázka směřovala k tomu, že na sociálních sítích mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby zazněl názor, že lidé jako Michael Kocáb či kněz Tomáš Halík by měli mlčet. „Když něco řeknou, bude to jako polibek smrti,“ zaznívalo. Co k tomu Kocáb řekl? 

Původní text ZDE

„Komunistická rétorika nepracovala v podstatě s ničím jiným než s koncepcí polibku smrti. Jen tomu říkali jinak. Např. kontakt s přisluhovači imperialismu. To byl taky polibek smrti. Nechte se vyfotit s disidentem někde v kavárně, polibek smrti. Zamotejte se do činnosti, která odporuje tehdejším poměrům, polibek smrti. Mocní se zbavují kritiky umným způsobem, který byl dotažen téměř k dokonalosti hitlerovskou či komunistickou propagandou. A jedním z takových ‚tuzemáků‘ Zemanova týmu je právě rčení polibek smrti, opsané ze staršího filmu s Nicolasem Cagem. Druhým ‚pražská kavárna‘ a dalšími potom ‚sluníčkář‘ či ‚dobroser‘. Ten poslední je tak absurdní, že to až skoro lichotí, a pokud mě někdo má za sluníčkáře, tak ať si poslouží. Jsem jím rád,“ sdělil Kocáb.

Následně se zaměřil na bonmoty prezidenta Miloše Zemana, kterými se podle něj staví na periferii civilizované společnosti. „Když např. vesele uvedl kalašnikov jako příklad nedemokratické cesty, jak se zbavit Sobotky, nebo když utrousil Putinovi, že by se měli novináři likvidovat. Putin má také plno likvidačních bonmotů, ale tohle bylo i na něj moc a musel Zemana usměrnit,“ míní Kocáb.