Martin Komárek ve svém komentáři popisuje, jak to chodí ve sněmovně. Kdokoli se přihlásí, může mluvit neomezeně dlouho. Ten, kdo chce mluvit k věci, se podle něj často dostane ke slovu až po několika hodinách. „Slovo si totiž neustále berou nadposlanci vybaveni takzvaným přednostním právem. Jsou to předsedové stran a klubů a předsedové vlády. Ti musí dostat slovo, kdykoli si řeknou, a také mohou řečnit neomezeně dlouho,“ popisuje Komárek. Zdůraznil rovněž, že zákon ve třetím čtení se může schvalovat pouze ve středu, a to od 9 do 14 hodin odpoledne. Celou tuto dobu podle něj mohou poslanci opozice vyčerpat na přestávky. Každý klub má totiž právo vyžádat si dvouhodinovou pauzu. „Zdá se vám to šílené? Ono to vskutku šílené je,“ je přesvědčen Komárek.

„Demokracie a svoboda totiž neznamenají absenci pravidel, nýbrž stejná pravidla pro všechny. A právo opozice nebýt umlčován a volně pronášet své názory neznamená, že může zcela zabránit schvalování zákonů. Jistě, parlamenty nejsou buržoazními žvanírnami, jak pravil Marx, a mluvit na jejich půdě o zákonech a hledat kompromisy je nesmírně důležité. Důležitější však je dobré zákony schvalovat v pravou chvíli,“ zdůraznil v LN Martin Komárek.