Když v roce 2013 rozjel předvolební kampaň, nechal Českou republiku oblepit plakáty, na kterých byl on a vždy jeden z krajských lídrů. Lidem vyobrazeným na billboardech s Babišem se začalo brzy říkat „kluci a holky z plakátu“. A Martinovi Stropnickému už zjevně toto označení leze na nervy.

„Nezlobte se, že vám skáču do řeči, ale už mě opakování toho termínu trochu nebaví. Rád bych připomněl, že mi je šedesát jedna, a přes všechnu nadsázku, kterou termín obsahuje, bych od lidí téměř ve věku mého syna předpokládal, že už si konečně vymyslí něco jiného. Kluk z plakátu? Hm, bezva. Spíš bych řekl, že jsme vesměs byli lidé, kteří v té době už ve svém životě něco dokázali. Rektoři, šéfové institucí, špičkoví lékaři. Snad by si zasloužili trochu úcty za to, že zvedli hýždě, opustili své etablované civilní profese a bez jakékoli pojistky, že to dopadne dobře, do politiky bez bázně a hany šli,“ rozzlobil se Stropnický.

Stejně tak se mu nelíbí, když novináři tvrdí, že v hnutí ANO jsou všichni slepě za Babišem a neprojevují své názory. Jak ukázalo hlasování ve věci koalice s SPD Tomia Okamury, není to pravda. Stropnického takové nálepkování uráží. „Možná jsem příliš hrdý, ale způsob, jak vyslovení novinářští teenageři leckdy psali o naší i mojí práci, mě někdy urážel,“ pravil politik.