Parsons upozorňuje, že Maďarsko a stejně tak „druhé zlobivé dítě“, Polsko, dosáhly velmi dobrých čísel nakažených koronavirem a celou krizi zvládly lépe než mnoho ostatních států, zejména ze západní Evropy. „Přesto se všechna pozornost západních médií a politiků soustředí na vyhlášení nouzového stavu, ve kterém vládní rozhodnutí probíhala bez nutnosti schválení parlamentu,“ píše Parsons ve svém článku na serveru Quadrant.org.

Ačkoliv podle Parsonse všichni hovořili o obcházení parlamentu, a dokonce vyhlašovali smrt demokracie v Maďarsku a Orbána označovali jako diktátora, česká eurokomisařka Věra Jourová měla jiný názor. „Jourová jako komisařka pro hodnoty a transparentnost oznámila, že maďarský dekret je v souladu s ústavou a zákony Evropské unie a není ničím výjimečný ve srovnání s opatřeními v jiných evropských zemích,“ píše Parsons.

Jourová si tím podle něj značně přitížila u západních liberálů, kteří její rozhodnutí nekvitovali. „Místo toho, aby uznali její verdikt, tak se strhla lavina argumentů, proč nemá pravdu. Antiorbánkovská rétorika tím nijak neutrpěla a pokračovala dále jako dobře namazaný stroj a všichni měli v této otázce jako daleko předtím, že Orbánova opatření vůbec posoudil právní aparát,“ všímá si Parsons.

Rozhodnutí Jourové bylo pro Orbánovy odpůrce tak frustrující, že podle Parsonse dokonce napadali samotnou českou eurokomisařku. Jako třeba Němec Dániel Hegedűs, který řekl, že „když už Jourová neměla žádné důkazy proti Orbánovi, tak měla zůstat věrná evropské politice a alespoň být zticha“. To podle Parsonse potvrzuje fakt, že antiorbánovská rétorika není motivována strachem o demokracii v Maďarsku, ale je čistě politická.