První otázka byla filozofická, co je to Západ? Lukavec jako náruživý cestovatel se setkal s mnoha definicemi, zmínil například, že Číňané, které potkal, si vůbec nemyslí, že žijí v diktatuře. A Drulák souhlasil, že „Západ“ skutečně bude pro každého jiný, pro členy i nečleny. Připomenul, že dříve se v Evropě mluvilo o křesťanské civilizaci, až do 19. století. Pak došlo k sekularizaci, takže křesťanství bylo nahrazeno pojmem civilizace, tedy že Evropa představuje civilizaci a nikdo okolo žádnou nemá.

„A ve druhé polovině 20. století, kdy jde Evropa geopoliticky do háje, rozdělí si ji Američani a Rusové, tak ten pojem Západ znamená alianci mezi Amerikou a Evropou a ještě pár dalšími spojenci,“ vysvětloval Drulák původ slova Západ.

Pro něj je ovšem Západ rovnováha mezi jedincem a společenstvím, která v Evropě vznikala století. Dodal, že tato symbióza byla nalezena i jinde, ale je jinak nastavena, např. právě v Číně, kde je role jedince menší. A varoval, že není možné jen tak ztotožnit západní tradici a současný individualismus: „Který se vymkl, popírá to společenství a nahrazuje to globální utopií. Že je lidstvo a pak jsou už jen jednotlivci. To není typické pro Západ,“ mínil Drulák a dodal, že na Západě se žije v malých společenstvích, městech nebo i národech, a ty mají svá práva. A i jednotlivec má svá práva. A Západ hledá ideální symbiózu.

Pokud jde o to, zda bude lépe nebo hůř, Drulák soudí, že teď bude hůř. Doplnil, že zvláště ve střední Evropě, kde ekonomický model zastaral. Ale je zde i nejistota způsobená ztrátou pozice. „Evropa nedokáže zachovat ten svůj model a dělá kompromisy, které by nikdy dělat neměla. Bezpečnostní otázky,“ pravil. Ale dodal, že pesimismus intelektu by se měl doplňovat optimismem vůle.