„To se pořád vedou řeči, jak problematičtí lidé jsou v politice. Pak jeden z největších talentů posledních deseti let oznámí svůj odchod – a nic. Ale ono se přece jenom něco stalo,“ zmínil Pečinka. Podle něj je Tejcovo rozhodnutí, který se rozhodl v podzimních sněmovních volbách nekandidovat a odejít z vysoké politiky, oslabením nejen pro sociální demokracii. 

„Tejc totiž patřil mezi ten typ lidí, kteří proměňují instituce, v jejichž čele stojí. Co napsat na jeho politický pomník: odchází člověk, jenž měl zůstat, a zůstávají ti, kdo měli odejít,“ dodal s tím, že Tejc je sice lidsky zdravý, má dobré školy, je pracovitý, ale nakonec neuspěl. Chybělo mu totiž štěstí, shrnuje jeho dosavadní kariéru Pečinka.

Vrací se do doby předčasného odchodu Jiřího Paroubka ze strany, kdy neexistoval jeho silný nástupce. „Strana se pak rozštěpila na křídlo tzv. sobotkovců a haškovců. Tejc – jako jeden z mála brněnských politiků – stál za současným premiérem Bohuslavem Sobotkou. Byly to hlasy jeho skupiny, které v roce 2011 přispěly ke zvolení Sobotky předsedou ČSSD,“ zmínil Pečinka. Ale vzápětí dodává: „Během dalších dvou let však Tejc pochopil svůj omyl. Ne že by se stal velkým příznivcem jihomoravského exhejtmana Haška, ale pochopil slepou cestu sobotkismu jako vládnoucího politického proudu v ČSSD. Na jedné straně nerozhodnost, nejasnost a zbabělost, na straně druhé posluhování zájmům bakalovského světa a velkého byznysu.“