Kechlibar následně píše o zrození „Londonistánu“. Tento pojem přivedla do širšího povědomí britská novinářka Melanie Phillips, když tak pojmenovala svoji knihu o šíření islámského fundamentalismus v Británii, konstatuje publicista.
„Kniha loni slavila desáté narozeniny, ale slovo Londonistán je staršího původu. Vymysleli jej prý příslušníci francouzských tajných služeb v 90. letech 20. století a mělo odrážet skutečnost, že Britové jednají se svými islámskými radikály v rukavičkách,“ poznamenává s tím, že Francie byla v té době terčem maghrebských teroristů už více než dvacet let. Vzpomíná na teroristický útok v roce 1994, kdy bylo napadeno letadlo Air France.
„Při rozplétání některých teroristických plánů zjistili francouzští policisté, že nitky vedou i do Británie. Jenže právě Británie byla dlouho notoricky liknavá v tom, vydávat podezřelé fundamentalisty francouzské justici. Nejkřiklavějším případem byl asi Zacarias Moussaoui, pozdější ‚dvacátý útočník‘ na věže World Trade Centra a jediný, který spiknutí přežil. Delší dobu žil v Londýně a Francouzi, kteří vůči němu chovali různá podezření už v roce 1994, žádali britské úřady o povolení jej aspoň vyslechnout. Britské ministerstvo vnitra (Home Office) to ovšem zamítlo,“ zmiňuje Kechlibar. Podle Phillipsové nešlo o náhodu. Britské úřady měly uzavřít s džihádisty neoficiální dohodu, podle níž neměli radikálové útočit na Spojené království výměnou za beztrestnost.
„Existenci takové neoficiální dohody britská vláda samozřejmě popírá,“ konstatuje Kechlibar a dodává, že není jasné, jestli taková dohoda fungovala, či nikoliv. „Ale nápadná benevolence britských úřadů vůči islámským radikálům v období cca 1980–2005 je docela konzistentní s existencí čehosi podobného. Přitom Britové nemohli mít iluze o tom, jak nebezpečné hosty chovají na své pomyslné hrudi,“ dodal. Podle něj součástí problému byl a je také široký výklad azylového práva.
Původní text ZDE.
„V poválečné euforii po roce 1945 došlo k uzavření dohod, které měly garantovat ochranu (azyl) politicky pronásledovaným lidem, jakož i doplňkovou ochranu pro ty, kdo prchají před válečným nebezpečím. Osud lidí, kterým se nepodařilo utéci před nacistickým Německem, byl brán jako memento,“ dodal.
„Británie roku 2017 sklízí plody mnohaletého bujení islámského fundamentalismu. Zatýkání je na denním pořádku, počet zmařených atentátů jde do desítek, občas se nějaký zmařit nepodaří. Snaha bojovat teď s terorismem připomíná snahu bojovat s dřevomorkou, když už prolezla celý dům. Dům můžete ovšem v nejhorším strhnout a postavit znovu, na rozdíl od státu,“ zmínil s tím, že se domnívá, že útoků londýnského a manchesterského typu bude spíš přibývat.
„Jestli ovšem do stejného vlaku nastoupíme i my, Středoevropané – to je hlavně na nás. Myslete na to. Tenhle druh chyby se nedá jen tak napravit. Možná se nedá napravit vůbec,“ uzavřel.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
