Málem plačící Miloš Zeman mluvil o Dukovi a účtoval s jeho nepřáteli

16.04.2026 14:34 | Reportáž
autor: Radim Panenka

Poslední slovo Dominika Duky. Na pultech knihkupectví se v těchto dnech objevila unikátní kniha s posledním rozhovorem bývalé hlavy českých katolíků. Knihu nakladatelství Čas do světa vyprovodila řada známých osobností a blízkých přátel kardinála Duky, mezi jinými i Miloš Zeman, který se neubránil silnému dojetí. Při vzpomínce na společná setkávání upíral bývalý prezident oči k nebi a neměl daleko k slzám. Na kardinála zavzpomínala i sestra Dominika, která po jeho boku stála poslední dekády a patřila mezi jeho vůbec nejbližší.

Málem plačící Miloš Zeman mluvil o Dukovi a účtoval s jeho nepřáteli
Foto: Hans Štembera
Popisek: Prezentace knihy Dominik Duka: Poslední slovo (Nedokončený rozhovor s Markem Šmídem a vzpomínky osobností)

Na knize začal s kardinálem Dukou pracovat v průběhu loňského roku historik Marek Šmíd. Mělo jít o velký knižní rozhovor, který zůstal nedokončen. Kardinál Duka 4. listopadu odešel. Autor docent Šmíd a nakladatel Josef Snětivý se rozhodli knihu přesto vydat. Jako poslední slovo “starého” kardinála a kněze, jak se sám Dominik Duka označoval.

Anketa

Souhlasíte s tvrzením, že Petr Pavel má vítězství ve volbách 2028 jisté?

hlasovalo: 8447 lidí

Výsledek je kniha obsahující nejen velmi otevřený rozhovor se samotným kardinálem o jeho životě, rodině, věznění, Václavu Havlovi, společnosti a Bohu. Součástí unikátního knižního díla jsou i vzpomínky známých osobností a zároveň osob kardinálovi blízkých. Na Dukovu osobnost vzpomíná vedle papeže Lva XIV. či končící pražský arcibiskup Jan Graubner, ale bývalí prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman, režisér Jiří Strach, kněz Romuald Štěpán Rob, bývalý slovenský politik František Mikloško a další.

Knihu Dominik Duka: Poslední slovo do světa vyprovodila řada osobností při slavnostním setkání v pražském Arcibiskupském paláci, kde vedle autora knihy i nakladatele promluvil pražský arcibiskup Graubner a též pomocný pražský biskup Zdenek Wasserbauer, jehož křtu coby třítýdenního dítěte byl tehdejší bohoslovec a budoucí kardinál osobně přítomen.

“Tato kniha je pro mě daleko víc než jen autorský projekt. Je to pro mě v jistém smyslu i rozloučení. Kniha vznikla jako soubor rozhovorů s panem kardinálem Dominikem Dukou, které jsme společně vedli od května do září loňského roku. Byly to týdny nádherné spolupráce, týdny zajímavých a podnětných rozhovorů, které se dotýkaly nejen církevních dějin, ale i naší krásné země, naší společnosti i věcí velmi intimních a soukromých. Rodičů pana kardinála, jeho sourozenců, spolupracovníků a jeho školské a duchovní formace. Postupem času, jak rozhovory nabývaly na obsahu, jsem viděl, že nejde jen o zaznamenávání vzpomínek jedné velké osobnosti, ale že jsem svědkem hlubokého pokusu o zachycení člověka v celé jeho celistvosti. Člověka, který byl svědkem dramatických okamžiků, významných mezníků naší církevní a národní minulosti 20. století,” hovořil docent Šmíd o své knize.

I proto dle jeho slov nejde pouze o knihu rozhovorů a je doplněna vzpomínkami kardinálových současníků, spolupracovníků a lidí mu blízkých. “Jsem za to vděčný, protože nabízí jiný úhel pohledu na pana kardinála. Těchto více hlasů na něho nahlíží jako na člověka, který se nedal uzavřít do jedné jediné perspektivy. Bohužel se věci vyvíjely jinak, než bych si představoval, a proto má tato kniha jinou podobu, než jsem původně zamýšlel. V době, kdy jsme spolu hovořili, ukazovaly ty týdny intenzivního setkávání na otevřený dialog směrem do budoucnosti. Dnes z nich slyšíme i něco definitivního. Něco, co se uzavřelo. Možná právě proto dostávají ještě větší váhu. Chci na tomto místě projevit výraz vděčnosti a říct, že jsem měl pana kardinála Duku upřímně rád. Nejenom jako výraznou osobnost, ale i jako člověka, se kterým bylo možné vést dialog. Ne vždy jsme se shodovali, ale hodiny strávené v rozhovorech obohacovaly především mě. Věřím, že stopa tohoto obohacení se propsala i do knihy, kterou máte před sebou,” pokračoval autor.

Tato kniha si neklade za cíl hodnocení jeho života. Bylo by to nyní nepatřičné a zcela rozhodně předběžné. Spíše chce nabídnout prostor k porozumění a naslouchání k tomu, aby si každý čtenář mohl udělat svůj vlastní názor na základě slov vzpomínek a svědectví. Rád bych, aby tato kniha byla především mostem mezi pamětí a přítomností,” dodal Marek Šmíd.

Na kardinála Dominika Duku během setkání v Arcibiskupském paláci zavzpomínala žena, která byla dlouhá léta jeho nejbližším člověkem a strávila s ním poslední okamžiky života. Řádová sestra Dominika Bohušová. Po několik desetiletí byla kardinálovi oporou, pomáhala mu, pečovala o něj a spolu s otcem Romualdem Štěpánem Robem ho doprovázela během posledních okamžiků jeho pozemského života.

„Jsem šťastná, že mohu na pana kardinála zavzpomínat, protože mi hrozně chybí. Je to takový zvláštní stav, protože je pořád s námi. Nemohu říci, že tu není. Pan kardinál mě i teď učí, jak se žije v Božím království. Nedávno se mě někdo zeptal, jestli si myslím, že je svatý. Řekla jsem, že ještě nejsem papež, ale myslet si to můžu. Jsou okamžiky, kdy mi napoví, pomůže se rozhodnout. Ale pak přijdou chvíle, kdy přijdou slzy a uvědomím si, že mu už nemůžu udělat snídani, nemůžu mu jít naproti nebo udělat něco, co patří do obyčejného života. Pan kardinál tu s námi je a určitě má radost, že jste tu všichni s ním,“ uvedla sestra Dominika, která do knihy napsala předmluvu.

Doplnila poděkování těm médiím, která po smrti Dominika Duky přinášela divákům a čtenářům jeho myšlenky. „Bylo pěkné slyšet jeho krásný hlas. Těm médiím, ze kterých na nás tímto způsobem po svém odchodu promlouval, děkuji. Má nás opravdu rád. Mluvím záměrně v přítomném čase,“ dodala sestra Dominika Bohušová.

Ke shromážděným promluvil i bývalý prezident Miloš Zeman, který, ač jak sám říká, je tolerantní ateista, s kardinálem Dukou byli blízkými přáteli a při vzájemných setkáních ho vždy prosil o požehnání. Vystoupení exprezidenta bylo jednou věcí unikátní. Miloš Zeman byl během vzpomínání na Dominika Duku viditelně dojatý a neměl daleko k slzám.

“Děkuji za pozvání na setkání přátel Dominika Duky, protože si myslím, že žádný z jeho nepřátel sem nepřišel a je to tak dobře. Na rozdíl od těch, kteří vzpomínají na Dominika z lidského hlediska, což je pochopitelné, dovolte mi, abych se trochu zamyslel nad jeho rolí a zejména jeho odkazem. Opravdu velké osobnosti můžeme hodnotit i tím, jakou stopu zanechaly v dějinách a jak dlouho po jejich smrti tato stopa přetrvává. Kardinál Duka dokázal otevřít katolickou církev společnosti, která ji zpočátku vnímala poněkud nedůvěřivě. Nemluvím teď o komunistické negaci církve. Mluvím o nás tolerantních ateistech, kteří pozorovali církev s jistým podezřením se vzpomínkami na španělskou a jinou inkvizici. Aniž bych chtěl jmenovat, takové inkviziční typy se vyskytují i mezi českým katolickým klérem. A sám kardinál byl cílem jejich útoků. Odpovědí a zároveň poselstvím Dominika Duky byl hluboce lidský přístup, otevřenost a schopnost dialogu,” řekl Zeman.

Chce-li podle jeho slov církev získat přátele i mezi tolerantními ateisty, kteří nejsou neochotní případnému obrácení na víru, musí se otevřít. “A to nikoli jenom obřady a formalitami, ale především lidským přístupem. Protože jsem znal Dominika Duku velmi dobře, tak si myslím, že toto bylo jeho poselství. Jeho úsměv. Je skvělé, že právě tato fotografie je na obálce knihy. Přál bych všem, aby se dokázali takto upřímně usmát,” pokračoval Miloš Zeman s pohledem upřeným na kardinálovu tvář na obálce knihy.

„Vzpomněl bych na to, že jsem s kardinálem Dukou telefonicky mluvil ještě dva dny před jeho smrtí a blahopřál jsem mu k propuštění z nemocnice do domácího ošetřování, aniž bych očekával, že se do nemocnice zase brzy vrátí. Měl jsem tu čest mu poděkovat za poslední akci jeho vzbouřenecké povahy, kterou byla mše za Charlieho Kirka. Dámy a pánové, téměř v životě se mě nikdy nezmocnilo dojetí. Jsem už nějaký starý a otřískaný, takže promiňte trochu dojetí v mém hlase. Proseděl jsem s panem kardinálem krásné hodiny u vína i koňaku. Dovolte mi, abych na jeho památku tímto krásným červeným vínem připil na jeho odkaz. Pane kardinále, na Vás,“ řekl s očima upřenýma vzhůru a nevídaně roztřeseným hlasem bývalý prezident Miloš Zeman.

V závěru setkání knize i všem jejím čtenářům požehnal Dukův nástupce na svatovojtěšském stolci Jan Graubner. Mezi hosty byli další významní církevní představitelé, předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura, bývalá hradní kancléřka Jana Vohralíková, někdejší hradní mluvčí Jiří Ovčáček a další. O knize před několika dny pro ParlamentníListy.cz promluvil šéf nakladatelství Čas Josef Pepson Snětivý, které knihu vydalo (ZDE).

 

 

 

Diskuse obsahuje 5 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

„Radši ženě koupím kytku.“ Z cen v cukrárně na jihu Čech spadla brada i Pražákům

17:44 „Radši ženě koupím kytku.“ Z cen v cukrárně na jihu Čech spadla brada i Pražákům

Kávové zrno za 155 korun, likérová špička za 115, zákusek ve tvaru pistácie za 229. I takové ceny js…