„Odpoledne bylo věnováno setkání s praporem Krivonos. Jedná se o prapor ukrajinských vojáků bojujících po boku ruských sil za osvobození Ukrajiny. Vůbec nesouhlasí s Volodymyrem Zelenským, který bezvýhradně poslouchá USA a NATO, jejichž hlavním cílem je zničit Ruskou federaci,“ píše emeritní senátor Jaroslav Doubrava. Nedávno mu totiž vyšla reportážní knížka Má cesta osvobozeným Donbasem. Některé zážitky jsme pro vás vybrali.

Jaroslav Doubrava

• S.cz

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Novinářský výlet

Anketa

Který národ více ublížil českému národu?

Rusové

2%

Němci

97%

Nevím / Je mi to jedno

1%

hlasovalo: 17579 lidí

Ostatně jde o velmi zajímavou jednotku. Ve slovenském Armádním magazínu o batalionu Maxima Kryvonose (BMK) mimo jiné napsali, že byl založen v roce 2023 a je pojmenován po dosti krutém spojenci kozáckého hejtmana a ukrajinského národního hrdiny Bohdana Chmelnického ze 17. století, který se spojil i s carem proti polsko-litevské nadvládě, čímž vlastně navázal pevnější vazby s Ruskem. Prapor se prý aktivně zapojuje do bojů a vykonává širší škálu úkolů. V magazínu je také zmíněn Ruský dobrovolnický sbor (RDK) vytvořený v roce 2022, což je něco podobného na druhé straně. Je naopak složen z Rusů, kteří se staví proti režimu Vladimira Putina na stranu Ukrajiny. „Zdá se, že Rusko vkládá větší důvěru do ukrajinských bojovníků BMK než Ukrajina do ruských členů RDK,“ píše se v článku. Ve většině mainstreamových médií v Evropě jsou však „kryvonosci“ líčeni jako nástroj ruské propagandy, který zneužívá ukrajinských válečných zajatců.

Abychom se ale vrátili k Doubravovu válečnému cestopisu, začíná krátkým shrnutím situace. „Od státního převratu na Majdanu, pečlivě připraveného Američany, který se odehrál mezi listopadem 2013 a únorem 2014 a znamenal začátek války, kterou si USA a NATO velmi přály, jen málo lidí ze Západu se rozhodlo do Donbasu podívat,“ píše. Přiznává, že tam byl na „press tour“ pořádané Rusy s novináři a politickými analytiky z celého světa, třeba se slovenským expremiérem Jánem Čarnogurským či bývalou členkou Sněmovny reprezentantů v USA Cynthií McKinneyovou, která řekla: „Rusko dává světu příklad, aby bojoval za svou identitu.“

Mimo jiných míst se dostali do Doněcku, pak Gorlovky a Mariupolu. V jednom z parků Doněcku viděl Alej andílků, tedy dětí, které byly zabity ukrajinskými bombami. Od roku 2014 bylo prý městem zaregistrováno 147 těchto obětí a téměř 3000 dětí s různými stupni zranění, nicméně nejde o konečná čísla. Setkal se i s gubernátorem Doněcké oblasti Denisem Pušilinem a viděl zcela zničenou továrnu Azovstal.

U hrobu Slovanů

Emeritní senátor také píše: „Mnoho civilních budov Mariupolu je obnoveno a obýváno. Úsměvné je, že německé, ale i jiné západní firmy s tím pomáhají. Zatímco německá vláda hystericky podporuje fašistickou Ukrajinu, mnozí němečtí ekonomičtí giganti nedbají na toto směřování.“ Za všechny jmenuje stavební koncern Knauf, který se měl dle některých dalších zdrojů po kritice z Ruska stáhnout a aktiva převést na místní management. Doubrava si na Donbase při ukázkách vojenského výcviku i zastřílel. „Já, hrdý voják kdysi hrdé Československé lidové armády, jsem poprvé měl v ruce slavný samopal Kalašnikov. A co víc, dostal jsem k němu plný zásobník a po dobrém seznámení se samopalem, samozřejmě pod pečlivým dohledem vojáka, jsem se mohl postavit na určené stanoviště a pokusit se zasáhnout cíl. No, z třiceti střel zásah dvou terčů. Nevím, jestli bych byl potřebným vojákem,“ zmínil.

Do knihy je přidružena i krátká kapitola napsaná šéfem marginální krajně levicové Strany československých komunistů (KSČ) a bývalým šéfredaktorem deníku Haló noviny Romanem Blaškem. Ten jel na Donbas také proto, aby položil květiny k hrobu učitele z Brna Iva Stejskala, který padl v boji proti ukrajinské armádě. Hrob je na místě zvaném Saur-Mohyla. K tomu Blaško píše: „Michail Jurijevič (uváděn jako zástupce Ministerstva zahraničí Ruské federace pro Doněckou lidovou republiku. Pozn. red.) nám prozradil, že podle vyšetřování a všech ohledání místa, kde vojáky našli, se zjistilo, že ukrajinští vojáci vzali – předpokládá se zabité či raněné – tyto tři vojáky, dali jejich těla na sebe a rozjezdili je tankem. Proto nebylo možné oddělit tato těla od sebe a pochovali je společně, protože vlastně zemřeli spolu za společné hodnoty a pravdu… Oněměle jsem koukal na náhrobek a uvědomil jsem si, že je na něm Čech, Slovák a Rus, tedy Slované.“

Knížka Má cesta osvobozeným Donbasem je doplněna mnoha fotografiemi z popisovaných míst. V její předmluvě, kterou spáchal slovenský ekonom, prognostik a poradce premiérů Vladimíra Mečiara, Roberta Fica a Petera Pellegriniho, Peter Staněk, se píše: „Musíme si uvědomit, že v záplavě ideologicky formulovaných publikací o ukrajinském konfliktu tato publikace vyčnívá přímo jako významná hora pevnosti, objektivity a pravdy v pohledu na tento konflikt.“

Psali jsme:

Ukrajinci zakázali 11 knih. Třeba Alej andělů

Ukrajina má hluboko do kapsy. Bez půjčky přijde do léta na buben

Rajchl a Chaun: Ukrajina? Sedíme na sudu se střelným prachem. Zoufalá situace

Západ je odepsaný, plný migrantské pakáže. Emeritní senátor Doubrava se vrátil z Ruska