Politici či různí aktivisté velmi rádi používají příměry z minulosti. Takhle byl třeba zneužit Jan Hus při hádkách o církevní restituce. Nicméně o úspěšných československých legiích se mlčí, jakoby neexistovaly. Proč?

O čemkoliv můžete říci cokoliv. Záleží pak na tom, do jaké míry při kritickém zkoumání vaše slova obstojí nebo ne. V běžném provozu ale na kritické zhodnocení není mnoho času. Je to dáno tím, že od roku 1939, od okupace nacisty, s malou přestávkou v letech 1945 až 1949, protože ještě Ludvík Svoboda byl legionář, a pak ještě s malou přestávkou kolem roku 1968, byly legie velmi intenzivně vymazávány z českého historického povědomí. Pokud jste tedy politický řečník a chcete svého protivníka potupit, tak spíše použijete přirovnání k něčemu, co je obecně známé. V případě československých legií jde z obecného hlediska o bílé místo v dějinách. Kdysi jsem držel v ruce knížku, která toho byla důkazem. Šlo o podrobnou knihu o historii krugobajkalské železnice. Napsali ji čeští nadšenci, co tam jezdí. Když popisují boje na Bajkalském jezeře, tak píší, že se bělogvardějci vylodili, bělogvardějci bojovali, ale o tom, že tam bojovali jejich předci, v knize není ani slovo.

Opravdu si myslíte, že symbol hrdých legionářů dokázali nacisté a pak komunisté z historie vygumovat?

Jsem přesvědčen, že ano. Na druhou stranu je spousta lidí, kteří povědomí o historii neztratili a tradice udržovali. V současnosti se, jak odbor pro válečné veterány Ministerstva obrany, tak i Československá obec legionářská, snaží povědomí mezi lidi navrátit. Dělají toho hodně, nicméně narážejí na finanční limity. Nyní se blíží sté výročí založení České družiny, předchůdkyně československých legií v Rusku, takže těch akcí bude opravdu hodně. Také Vojenský historický ústav na příští rok připravuje výstavu o českém prožitku první světové války.

Nicméně existují ještě bílá místa, co se týče historie československých legií?